Popis metody a její využití na webu respektneboli.eu
Popis metody, která pomáhá při práci s textem v rovině PŘED ČTENÍM a PO NĚM, najdete na webu MÍSTO PRO ŽIVOT:
Lidé si ochočili různá zvířata. Psa. K tomu psovi kočku. A k té kočce myš. Taky se tak jmenuje: myš domácí. Ale my se k ní nechceme znát. A přitom myši dělají všechno možné proto, aby s námi mohly být. Protáhnou se pode dvěřmi, vyšplhají po zdi, prosmýknou se otevřeným oknem, prokoušou se podlahou - a šup do světnice. Nevybírají si. Mají rády suchá zrnka obilí, ale spokojí se třeba i se svíčkou nebo kouskem mýdla. A když už si nás jednou najdou, vydrží s námi: můžou bydlet třeba v chladírně. Kromě toho s námi mají trpělivost. První zmínky o šedivých spolubydlících pocházejí už ze starověkého Egypta. Myši z jedné rodiny si navzájem pomáhají. Čistí si srst a svolávají se pískáním. Mají ale tak tenké hlásky, že je skoro neslyšíme: nechtějí nás rušit. Pobíhají totiž hlavně v noci. Pustili jsme si myši do domu, bydlíme s nimi, krmíme je, zrovna tak jako psy a kočky. Ale rádi je nemáme. Zato myši nás ano. Nebýt pokusných myšek, neumíme dnes léčit mnoho vážných chorob. Spolupracují i při hledání nových léků: třeba proti Alzheimerově nemoci. No dobře, uznávám tuhle službu asi nevykonávají dobrvolně. Ale! Tohle se opravdu stalo: v roce 1930 se z jediné vesnice na skotském souostroví St. Kilda odstěhovali lidé. A než uplynul rok, byly pryč i myši. Všechny, do jediné. Vyhnal je stesk, co jiného. Znáte snad lepší důkaz náklonnosti k lidem? DVOŘÁK, Jiří. Havětník. Ilustroval Daniela OLEJNÍKOVÁ. Praha: Baobab, 2015. ISBN 978-80-7515-019-6.
Většina myší komunikace probíhá močí, kterou neustále vytváří pachové vzkazy. Věk, pohlaví, zdravotní stav a postavení - to vše je v močovém "podpisu" zakódované. Samci svůj pach používají k označení teritoria; samice při procesu rozmnožování; takové myší "holčičí řeči". Proto také myši nesnášejí mátu - ruší jim pachovou komunikační síť. Co soužití člověka a myši dává nám? Myš domácí dnes tvoří 98 % všech laboratorních zvířat používaných ke genetickým pokusům. Ač je to neuvěřitelné, všechny tyto myši jsou potomky dvou chovů (C57BL/6 a L/10), které jisté laboratoři v roce 1921 prodal nadšený chovatel myší, učitel Abbie Lathrob z Massachusetts. A navíc, myši jsou potravou mnoha druhů masožravců. A to je velmi dobré; nebýt myší, mnohé šelmy by se pustily do domácího zvířectva. Jisté je také to, že nebýt těchto malých zlodějů, těžko by se starověcí Egypťané namáhali ochočit si kočku. LLOYD, John a John MITCHINSON. Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech. Praha: BB/art, 2010. ISBN 978-80-7381-742-8.
Skutečným zdrojem úspěchu myší je to, že se dokáží velmi rychle přizpůsobit prostředí, ve kterém právě jsou. Většina zvířat se mění pomalu. Nejenže myši přežijí všude, kam se dostanou, ale ještě tam nakonec začnou prosperovat! Pomáhá jim také neuvěřitelná plodnost. Myši pohlavně dospívají ve čtyřech týdnech, jediný pár myší vyvede až 500 mláďat ročně. Vládne mezi nimi tvrdá konkurence a samičky jsou velmi promiskuitní. Čím větší penis, tím delší a častější je kopulace; a čím vyšší obsah ejakulátu, tím větší pravděpodobnost, že dojde k oplodnění. Čtvrtina všech mláďat má více než jednoho otce, což je strategie, která nejen zaručuje genetickou rozmanitost, ale zároveň pomáhá předejít tomu, aby nový partner sežral samici mláďata, která by nebyla jeho. V extrémních případech samice dokonce znovu absorbuje plod, jen aby samec potomstvo nesežral. Milostný akt myší není bez jistého nádechu romantiky. Myší samec zpívá složitou ultrazvukovou píseň, aby přivábil družku, a pak ještě "pěje" při samotném spojení. LLOYD, John a John MITCHINSON. Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech. Praha: BB/art, 2010. ISBN 978-80-7381-742-8.
Dějiny lidstva a myši domácí (mus musculus) jsou těsně spjaty. Původně žila miliony let šťastně a spokojeně v přírodě severní Indie, ale jakmile se naši předkové lovci a sběrači před 10 000 lety v Mezopotámii změnili na zemědělce, změnil se i život myší. Pevná obydlí a zásoby zrní se nechtěně staly ideálním úkrytem a spolehlivým zdrojem potravy. Malé, čilé, důmyslné myšky se nedaly prosit. Samotné slovo "myš" (z latinského mus a řeckého mys) je původně odvozeno ze sanskrtského kořene mush, což znamená myš, ale také krást. A tito malí zloději nás následovali všude, kam jsme se od té doby hnuli - pěšky, na vozech i na lodích. V důsledku toho se myš domácí vyskytuje všude, kde žijí lidé (a kromě toho i na mnoha místech, kde lidé vůbec nejsou). Žijí na všech kontinentech; v nadmořských výškách až 4 700 metrů; daleko na severu, až u Beringova moře; na jihu na subarktických ostrovech. Myši žijí v uhelných dolech, v chladničkách a v podzemních železničních tunelech. Je to dáno z části i tím, že se mohou živit téměř čímkoli - zrním, kořínky, hmyzem, larvami, zbytky jídla - a pokud vůbec potřebují pít, stačí jim olizovat rosu nebo sraženou páru. LLOYD, John a John MITCHINSON. Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech. Praha: BB/art, 2010. ISBN 978-80-7381-742-8.
Komixové případy Sherlocka Holmese, které vycházely ve Čtyřlístku (stejně jako další zajímavé materiály) najdete online na webu Městské knihovny v Praze.
Popis metody, která pomáhá např. rozvíjet strategii PŘEDVÍDÁNÍ, najdete na webu MÍSTO PRO ŽIVOT:
|
Categories |