Můj první příspěvek

V prvotinách se sluší děkovat. Kdybych měla děkovat všem, díky kterým jsem dospěla až sem, ke svému prvnímu blogovému příspěvku, nevešli bychom se. Tak poděkuju zejména. Zejména tedy Patrikovi, Liborovi a Jeníkovi, kteří mě, řekla bych vlastně nechtíc, motivovali, abych prozkoumala Weebly. Tak ho zkoumám.

Pak se sluší něco naslibovat. Slibuju tedy na svou čest, že se pokusím sem doplňovat drobky učitelské práce, které mi zůstanou za nehty, v hlavě nebo v iPadu. Svoje, jejich i Vaše. Všechny, které mě cestou cvrnknou do nosu...

A nakonec snad pohled do minulosti a do budoucnosti. Mohla bych se ohlížet. Leč moudří mužové tvrdí, že "historie je iluze psaná vítězi" a "budoucnost neexistuje". Jediné, co JE, je teď. TEĎ. Přítomný okamžik. Ten, který nemáme promarnit, protože je pomíjivý. Ten, který přináší výzvy, radosti i zklamání. Ten, na němž záleží, jaké to celé JE.

Pojďme motivovat, tvořit, žít a blogovat. Snad bude o čem...