PUKEKO
Běžně je potkáte na Novém Zélandu a říká se, že jsou mezi námi už více než 1000 let. Přestože mohou cestovat do velkých vzdáleností, většina z nich zůstává v blízkosti místa, kde se narodili. Měří něco kolem 50 cm, váží asi 1 kg, dožívají se asi 9 let a novozélanďané se dlouhá léta nemohou rozhodnout, jestli je milují, nebo nenávidí.
|
Maorská pověst o tom „Jak Kiwi ztratil svá křídla“ vypráví, že kdysi dávno, když TaneMahuta kontroloval svůj les, zjistil, že jeho děti, stromy, jsou požírány dravými brouky. Požádal proto ptáky, aby sestoupili z korun stromů na zem, zničili brouky a ochraňovali tak stromy, své vlastní domovy. „Kdo z vás stromům pomůže?“ Jenže bylo ticho. TaneMahuta tedy vyzval ptáka Tui. Tui se podíval z korun stromů na zem, uviděl temno a chlad a pravil: „Nemohu sestoupit na zem, je příliš tmavá a já mám strach ze tmy.“ TaneMahuta se tedy obrátil na Pukeko. „Nemohu sestoupit na zem, je příliš vlhká a já si nechci namočit nohy.“ Zeptal se tedy Pipiwharauroa. „Ani já nemohu sestoupit na zem. Musím stavět hnízdo pro svá mláďata,“ vymlouval se Pipiwharauroa. Naposled se TaneMahuta obrátil na ptáka Kiwi. „Pomůžu lesu,“ pronesl Kiwi s obavami v hlase. „Přijdeš tak ale o svá krásná barevná křídla,“ varoval ho TaneMahuta. „Sestoupím na zema zbavím les brouků.“ TaneMahuta si znovu svolal všechny ptáky a povídá: „Tui měl strach zachránit svůj les. Od této chvíle bude na svém krku nosit bílé peří na znamení zbabělosti. Pukeko odmítl zachránit svůj les, aby si nenamočil nohy. Proto bude žít v bažinách a mokřadech. Pipiwharauroa se vymlouval na stavění hnízd pro svá mláďata. Nebude tedy už stavět žádná hnízda a bude odsouzen klást svá vajíčka do hnízd cizím ptákům. Jen Kiwi se odhodlal, že svůj les zachrání. Přišel o svá barevná křídla, ale stane se nejslavnějším a nejznámějším z vás všech.“
Už víte, kdo je pukeko? Hlavu, krk a hruď má tmavě modrou až fialovou barvu, tělo s křídly jsou zabarveny do černa a peří pod ocasem je nápadně bílé. Oči má krvavě rudé, stejně jako zobák a čelní lysinu. Chodidla zdobí dlouhé tenké prsty a ty mají stejně jako nohy oranžovou barvu. Pukeko žije (jak praví pověst) v blízkosti zavodněných oblastí, bažin, potoků nebo lagun, sousedících s travnatými oblastmi a pastvinami. Je považován za vegetariána, jeho nejčastější potravou jsou stonky, výhonky, listy a semena trav, zelenina a plodiny. Malou část jeho potravy přesto tvoří i hmyz a další drobní živočichové jako např. pavouci, žížaly, ojediněle i žáby, ještěrky, ryby či malí hnízdící ptáci. Umí chodit, běhat, létat i plavat na vodě (přestože nemá plovací blány). Jejich modré peří je ceněno jako vysoce kvalitní a okrasné a Maorové ho rádi využívají. V roce 1980 byla populace Pukeka na Novém Zélandu odhadována na více než 600 000 ptáků.
V některých oblastech je Pukeko oblíbeným ptákem a lidé ho považují za jeden ze symbolů Nového Zélandu ( v roce 2011 vyhrál v soutěži Pták roku - Forest & Bird's Bird). Jinde je to zemědělský škůdce, který (např. když se přemnoží) může vyžírat trávu chovnému dobytku, stejně jako znečistit vodu v korytech či zničit úrodu plodů. Lidé proto mohou požádat o povolení k lovu těchto zvířat. Majitelé pozemků, na kterých jim pukeko ničí úrodu, ho většinou zastřelí nebo otráví.
Dospělí Pukeko (nebo také „modré“ či „bahenní slepice“) mají kromě lidí málo přirozených nepřátel. Místo, kde žijí, si velmi akčně hájí a v případě ohrožení agresivně útočí na cizí ptáky. Svým „strašným skřehotem“ dokáže ale zahnat i krysu či lasici, která dostala chuť na jejich mláďata. I v případě ohrožení svého teritoria jinými Pukeko je obrana území doprovázena typickými skřeky. Často se ho účastní několik ptáků ze skupiny, většinou samců. Střetnutí začíná rituální pózou, kdy si ptáci navzájem poměřují svoji velikost a ukazují si svoje červené čelní lysiny. Tyto střety někdy přechází v boj, kde se jedinci koušou a kopají jeden druhého.
Pukeko žije jak v párech, tak i ve větších polygamních skupinách. Hnízda staví ve tvaru velké mísy, složená ze stonků a listů rostlin. Obvykle jsou umístěná ve vyšší trávě, často blízko vody. Vajíčka jsou světle hnědá s tmavě hnědými nebo šedivými skvrnami. Pokud je samiček více, všechna vajíčka jsou kladena do jednoho společného hnízda. Na vejcích sedí převážně samci, někdy je střídají samičky. O malá kuřátka se pak starají všichni členové společenství, bez ohledu na to, kdo je jejich rodičem. Sezení na vejcích trvá 23-27 dní. 4-5 dní po vylíhnutí opouští mláďata hnízdo, ale po dobu 2 měsíců jsou stále krmeni dospělými jedinci.
Už víte, kdo je pukeko? Hlavu, krk a hruď má tmavě modrou až fialovou barvu, tělo s křídly jsou zabarveny do černa a peří pod ocasem je nápadně bílé. Oči má krvavě rudé, stejně jako zobák a čelní lysinu. Chodidla zdobí dlouhé tenké prsty a ty mají stejně jako nohy oranžovou barvu. Pukeko žije (jak praví pověst) v blízkosti zavodněných oblastí, bažin, potoků nebo lagun, sousedících s travnatými oblastmi a pastvinami. Je považován za vegetariána, jeho nejčastější potravou jsou stonky, výhonky, listy a semena trav, zelenina a plodiny. Malou část jeho potravy přesto tvoří i hmyz a další drobní živočichové jako např. pavouci, žížaly, ojediněle i žáby, ještěrky, ryby či malí hnízdící ptáci. Umí chodit, běhat, létat i plavat na vodě (přestože nemá plovací blány). Jejich modré peří je ceněno jako vysoce kvalitní a okrasné a Maorové ho rádi využívají. V roce 1980 byla populace Pukeka na Novém Zélandu odhadována na více než 600 000 ptáků.
V některých oblastech je Pukeko oblíbeným ptákem a lidé ho považují za jeden ze symbolů Nového Zélandu ( v roce 2011 vyhrál v soutěži Pták roku - Forest & Bird's Bird). Jinde je to zemědělský škůdce, který (např. když se přemnoží) může vyžírat trávu chovnému dobytku, stejně jako znečistit vodu v korytech či zničit úrodu plodů. Lidé proto mohou požádat o povolení k lovu těchto zvířat. Majitelé pozemků, na kterých jim pukeko ničí úrodu, ho většinou zastřelí nebo otráví.
Dospělí Pukeko (nebo také „modré“ či „bahenní slepice“) mají kromě lidí málo přirozených nepřátel. Místo, kde žijí, si velmi akčně hájí a v případě ohrožení agresivně útočí na cizí ptáky. Svým „strašným skřehotem“ dokáže ale zahnat i krysu či lasici, která dostala chuť na jejich mláďata. I v případě ohrožení svého teritoria jinými Pukeko je obrana území doprovázena typickými skřeky. Často se ho účastní několik ptáků ze skupiny, většinou samců. Střetnutí začíná rituální pózou, kdy si ptáci navzájem poměřují svoji velikost a ukazují si svoje červené čelní lysiny. Tyto střety někdy přechází v boj, kde se jedinci koušou a kopají jeden druhého.
Pukeko žije jak v párech, tak i ve větších polygamních skupinách. Hnízda staví ve tvaru velké mísy, složená ze stonků a listů rostlin. Obvykle jsou umístěná ve vyšší trávě, často blízko vody. Vajíčka jsou světle hnědá s tmavě hnědými nebo šedivými skvrnami. Pokud je samiček více, všechna vajíčka jsou kladena do jednoho společného hnízda. Na vejcích sedí převážně samci, někdy je střídají samičky. O malá kuřátka se pak starají všichni členové společenství, bez ohledu na to, kdo je jejich rodičem. Sezení na vejcích trvá 23-27 dní. 4-5 dní po vylíhnutí opouští mláďata hnízdo, ale po dobu 2 měsíců jsou stále krmeni dospělými jedinci.
TEN UČI TAK A TEN ZAS TAKHLE, ZŠ Staňkov, 18.2.2017
Mgr. Pavlína Loňková, Michaela Moudrá
Pukeko. In: New Zeland Birds online: The digital encyklopedia of New Zeland birds [online]. [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://nzbirdsonline.org.nz/species/pukeko
Mgr. Pavlína Loňková, Michaela Moudrá
Pukeko. In: New Zeland Birds online: The digital encyklopedia of New Zeland birds [online]. [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://nzbirdsonline.org.nz/species/pukeko