Lidé si ochočili různá zvířata. Psa. K tomu psovi kočku. A k té kočce myš. Taky se tak jmenuje: myš domácí. Ale my se k ní nechceme znát. A přitom myši dělají všechno možné proto, aby s námi mohly být. Protáhnou se pode dvěřmi, vyšplhají po zdi, prosmýknou se otevřeným oknem, prokoušou se podlahou - a šup do světnice.
Nevybírají si. Mají rády suchá zrnka obilí, ale spokojí se třeba i se svíčkou nebo kouskem mýdla. A když už si nás jednou najdou, vydrží s námi: můžou bydlet třeba v chladírně.
Kromě toho s námi mají trpělivost. První zmínky o šedivých spolubydlících pocházejí už ze starověkého Egypta.
Myši z jedné rodiny si navzájem pomáhají. Čistí si srst a svolávají se pískáním. Mají ale tak tenké hlásky, že je skoro neslyšíme: nechtějí nás rušit. Pobíhají totiž hlavně v noci.
Pustili jsme si myši do domu, bydlíme s nimi, krmíme je, zrovna tak jako psy a kočky. Ale rádi je nemáme. Zato myši nás ano.
Nebýt pokusných myšek, neumíme dnes léčit mnoho vážných chorob. Spolupracují i při hledání nových léků: třeba proti Alzheimerově nemoci.
No dobře, uznávám tuhle službu asi nevykonávají dobrvolně. Ale!
Tohle se opravdu stalo: v roce 1930 se z jediné vesnice na skotském souostroví St. Kilda odstěhovali lidé. A než uplynul rok, byly pryč i myši. Všechny, do jediné. Vyhnal je stesk, co jiného.
Znáte snad lepší důkaz náklonnosti k lidem?
Nevybírají si. Mají rády suchá zrnka obilí, ale spokojí se třeba i se svíčkou nebo kouskem mýdla. A když už si nás jednou najdou, vydrží s námi: můžou bydlet třeba v chladírně.
Kromě toho s námi mají trpělivost. První zmínky o šedivých spolubydlících pocházejí už ze starověkého Egypta.
Myši z jedné rodiny si navzájem pomáhají. Čistí si srst a svolávají se pískáním. Mají ale tak tenké hlásky, že je skoro neslyšíme: nechtějí nás rušit. Pobíhají totiž hlavně v noci.
Pustili jsme si myši do domu, bydlíme s nimi, krmíme je, zrovna tak jako psy a kočky. Ale rádi je nemáme. Zato myši nás ano.
Nebýt pokusných myšek, neumíme dnes léčit mnoho vážných chorob. Spolupracují i při hledání nových léků: třeba proti Alzheimerově nemoci.
No dobře, uznávám tuhle službu asi nevykonávají dobrvolně. Ale!
Tohle se opravdu stalo: v roce 1930 se z jediné vesnice na skotském souostroví St. Kilda odstěhovali lidé. A než uplynul rok, byly pryč i myši. Všechny, do jediné. Vyhnal je stesk, co jiného.
Znáte snad lepší důkaz náklonnosti k lidem?
DVOŘÁK, Jiří. Havětník. Ilustroval Daniela OLEJNÍKOVÁ. Praha: Baobab, 2015. ISBN 978-80-7515-019-6.