Ke Dni dětí jim nadělila práci, jak jinak. Dřina a pot nad mapou, kde je tentokrát nutila pozorovat řeky. "Prstíkem si jedeš po toku řeky, začínáš v Krkonoších, jedeš, jedeš, jedeš, míjíš Hradec, Pardubice, jedeš dál, severně nad Prahou, přes Mělník a jedeš, jedeš až nám končí mapa." Tvářili se nevalně. Tedy dokud nevytáhla iPady.

Do aplikace PicCollage vložil obrázek vodní plochy. Pečlivě studovali mapu a (z donucení učitelky i několikrát) prstem řezali řeku. Tedy snažili se z obrázku vodní plochy vyříznout tvar toku Labe u nás v ČR. Někdo úspěšně a někdo úspěšně, "to nemohu říct". Nakonec ale zabojovali všichni. 

Nakonec ještě z posledních sil vytasila slovní mrak. Nepustila je domů dřív, než odůvodnili spojitost všech pojmů s řekou, které se dnes tak důkladně věnovali. A nutno říct, že je pustila docela brzo... :-)

Pomocí volného psaní jsme propluli metodou Kostka. Posloužilo nám k tomu téma KNIHA. Teď má každý z nás šest krátkých zápisů o knize. Je načase své zápisy sdílet (číst) ve dvojici či ve skupině, poskytnout spolužákovi zpětnou vazbu (ocenění či otázku) k jeho textu. Následovat pak bude společné sdílení v rámci celé třídy. Nevyměňujeme papíry se zápisy, ale své volné psaní předčítáme ostatním.

odkazy:
http://www.respektneboli.eu/pedagogove/archiv-metod/volne-psani
http://www.liborkyncl.estranky.cz/clanky/metody-rwct/kostka.html

Zkoumáme vlastní zápisy o knihách. Zvýrazňovačem zabarvujeme všechna zajímavá slova, která bychom do našeho slovního mraku mohli použít. Pak pracujeme s aplikací CloudArt na iPadech (návod jak na to).

Obrázky slovních mraků jsme nakonec uložili do iPadů, poslali do tiskárny (na formát A4 se nám vešly 4 mraky), zalaminovali a máme osobně laděné knihou poznamenané vzpomínky na setkání s metodami volné psaní a kostka. Originální záložky MADE IN HAJ VE SLEZSKU. HandMade. Hrdý buď, žes vytrval...

   Pojem "STRATÉG" vykládá Wikipedie jako "vojevůdce". My jsme vpluli do strategií čtenářských a rozhodně to bude boj. Prozatím jsou útočníci v přesile. Nás je (s učitelkou) deset, jejich síla se ale zdá býti nepřekonatelnou. "Já na to nemám čas." "Čtení je nuda!" "Jo, nikoho to nebaví!" "A koho to baví, ten je šprt." Nemáme strategii boje, ale učitelka má plán.
  
   Boj začal pátráním po ztracené osobě. Byl docela vysoký, postarší, někam se vypařil a zbyla po něm jen dýmka a lupa. A taková podivná staromódní hučka. Nečekali byste to, ale trápili jsme se. Nakonec vyšlo najevo, že přes všechnu snahu se okolí nepodařilo Sherlockovu totožnost jednomu členu naší devítimístné posádky skrývat, a téměř zoufalá učitelka nadšeně zapištěla: "ANO, to je on."
   Hned nato vytasila komix. Byl tam. Podivný chlápek s dýmkou a hučkou, lupu někde zapomněl. Záhada ztraceného plánku k pokladu. Učitelka asi myslela, že na to nepřijdeme, tvářila se záhadně a vyčkávala. "To je přece jasné," ozvalo se z davu a shromáždění vydechlo. (Tentokrát to nebyl zahradník.)
   V pavučinách pokoutníka domácího se však skrývalo mnohem víc, než jen vyřešený případ. Co musel Sherlock udělat, aby případ vyřešil? Co mu k tomu pomohlo? Je to jednoduché. Sherlock předvídal, kladl otázky, spojoval informace do souvislostí, důsledně vnímal, co vidí a cítí, ze všech důležitých informací usuzoval, jaké je řešení případu...
   Hrdinou dne ale nebyl zvolen on, nýbrž my. My, detektivové ze čtvrté a páté třídy. Objevovali jsme čtenářské strategie, pojmenovali je a snažili se přiřadit ke konkrétní části detektivního příběhu. V učitelčiných očích se objevila úleva. Ne všichni jsme chápali proč, když jsme vlastně už přetékali do přestávky, ale zřejmě se nám to ještě bude hodit. To se uvidí...

Cílem naší hodiny bylo odhalit čtenářské strategie, co všechno se nám v čase stráveném nad knihou může hodit. Pracovali jsme s komixem Sherlocka, Holmese, který je online dostupný na webu Městské knihovny v Praze. (viz citace na konci článku).
  

• Z obrázků odhlaujeme, o kom dnes bude řeč (lupa, dýmka, otisk prstu, detektivova čepice)
• Pracujeme s komixem, který je rozstříhaný, doplněný a slepený tak, aby alespoň z  části odážel čtenářské strategie

Zamýšlíme se nad prací detektiva (co během příběhu dělá, pojmenováváme a   zobecňujeme jeho činnosti), současně ale sami předvídáme, sami zkoušíme vymýšlet otázky, které by mohly detektiva napadnout, sami popisujeme, co vidíme, co je přo řešení případu důležité, které informace jsou nejdůležitější...

• Po vyřešení "případu s pavoukem" si představujeme čtenářské strategie, každou samostatně rozebereme, povídáme si o tom, kdy a k čemu by se nám mohla hodit
• Lístečky s čtenářskými strategiemi přiřazujeme k jednotlivým částem komixu (kde  Sherlock klade otázky, kde vychází ze své zkušenosti, z toho co vidí, kde vidíme nutnost dohledávání informací...)

• Tentokrát žádný "papírový" důkaz o učení. Vystavíme komix se štítkem strategie a budeme čekat, která z nich nás v další hodině čtení přepadne.

text k lekci:
ČECHURA, Rudolf, STECKER, Marcel. Sherlock Holmes a případ s pavoukem [online]. In: Městská knihovna v Praze . [cit. 2015-10-02]. Dostupné z: http://goo.gl/li3UFe

čtenářské strategie - více info:
www.ctenarska-gramotnost.cz

   Nemají to se mnou jednoduché. Zmateni ze zodpovědnosti, která je bezostyšně přesouvána na jejich vlastní bedra, se zmítají z koberce do lavic a zpátky, aby čelili nelítostným výzvám logických úloh, různorodých textů a podivných metod. Zatím se nevzdávají.
   Z databanky čtenářských hodin svých kolegů byl do útrob literární výchovy vyplivnut krtek. Hodina, kterou sestavila kolegyně Pavla, využívá metodu I.N.S.E.R.T. v kombinaci s kapitolou z Nepilovy knihy Já Baryk. Pro čtvrťáky a páťáky nepolíbené těmito podivnostmi docela ořech. A tak četli,  značkovali, podtrhávali a mořili se. Nakonec to nedopadlo nejhůř.
   Učitelka jim ale nedala pokoj. (Tady potvrzuji potrhlost, leč vyvracím empatii.) Následující literární spiknutí se konalo nad encyklopedickým textem krtka obecného. Nestačilo to. Každý z devíti bojovníků (ano, opravdu je nás ve třídě tolik) dostal jiný text. Míra zodpovědnosti stoupá. Moje informace ve svém textu nikdo jiný nemá, když nevyhledám to podstatné, ochudím všechny (ano, všech osm spolužáků). Mluvili jsme o výtahu. Které informace jsou nejdůležitější a nejzajímavější? Co by ostatním nemělo uniknout? Věděli jste, že se krtci perou? Že umí znehybnit žížalu tak, aby neodlezla, ale zůstala pěkně živá a čerstvá? Že krtek zvládne spořádat hraboše? Sepisujeme to nejdůležitější a tajně doufáme, že je to krtkův konec.
   Zmýlená neplatí. Další den zkoumáme myšlenkové mapy. Buzan, větve a pravidla. Není to jen obrázek plný čar a pojmů. Je to systematická metoda třídění a zaznamenávání informací. A funguje. Podrobné zkoumání a pouštíme se do díla. Krtci, myši i mapy, všechno se to má odrazit v našem prvním myšmapovém veledíle. Zvědavost stoupá. Zejména s vědomím, že až se někdy budeme loučit (a to jen čert ví, kdy to bude), porovnání prvního a posledního myšmapového tvoření bude jistě zajímavé a zábavné. Aspoň učitelka to tvrdila.

Beletristický text jsme zpracovávali metodou I.N.S.E.R.T. a své výstupy zaznačili do tabulky I.N.S.E.R.T. Hodinu připravila a dle zásad RWCT sestavila Mgr. Pavla Besedová.

beletristický text:
NEPIL, František. Já Baryk. Vyd. 5., V Knižním klubu 1. Praha: Knižní klub, 2009, 58 s. ISBN 978-80-242-2510-4.

V encyklopedickém textu jsme zjišťovali pravdivost či nepravdivost informací, vyčtených z beletristického textu. Výtahem jsme se snažili zaznačit nejpodstatnější a nejzajímavější informace - ne věty, pouze pojmy a slovní spojení. Výstupy jsme zaznamenávali na flip.

encyklopedický text:
BUCHAROVÁ, Jana. Skrytý půvab krtka. IReceptář.cz [online]. 2015 [cit. 2015-09-28]. Dostupné z: http://www.ireceptar.cz/zvirata/drobni-savci/skryty-puvab-krtka/

Následně jsme pečlivě zkoumali myšlenkové mapy. Hledali jsme její zákonitosti a pravidla, spoustu jsme si jich prohlédli a následně se pustili do práce. Tvořili jsme svou první myšlenkovou mapu. Jak to vypadalo během procesu je vidět na fotografické slideshow výše.

V prvotinách se sluší děkovat. Kdybych měla děkovat všem, díky kterým jsem dospěla až sem, ke svému prvnímu blogovému příspěvku, nevešli bychom se. Tak poděkuju zejména. Zejména tedy Patrikovi, Liborovi a Jeníkovi, kteří mě, řekla bych vlastně nechtíc, motivovali, abych prozkoumala Weebly. Tak ho zkoumám.

Pak se sluší něco naslibovat. Slibuju tedy na svou čest, že se pokusím sem doplňovat drobky učitelské práce, které mi zůstanou za nehty, v hlavě nebo v iPadu. Svoje, jejich i Vaše. Všechny, které mě cestou cvrnknou do nosu...

A nakonec snad pohled do minulosti a do budoucnosti. Mohla bych se ohlížet. Leč moudří mužové tvrdí, že "historie je iluze psaná vítězi" a "budoucnost neexistuje". Jediné, co JE, je teď. TEĎ. Přítomný okamžik. Ten, který nemáme promarnit, protože je pomíjivý. Ten, který přináší výzvy, radosti i zklamání. Ten, na němž záleží, jaké to celé JE.

Pojďme motivovat, tvořit, žít a blogovat. Snad bude o čem...

Publikováno na webu vřesinské základní školy 12.2.2015.

Není tomu tak dávno, co si jeden tatínek posteskl, že žijeme v 21. století a na školách to není vidět. Chtěl elektronickou žákovskou knížku, domácí úkoly na internetu a výsledky písemných prací e-mailem. Není to už trochu přehnané? Co všechno by měl učitel zvládat, aby byl tím správným „moderním pedagogem“? A kam až sahají mantinely pokroku, narážející na tradiční postupy a vzorce chování?
Doba jde mílovými kroky vpřed a s ní se ruku v ruce vyvíjí a mění celý svět. Nádherně je to vidět na dětech. Zatímco my jsme se nebojácně proháněli po lese, hráli vibiku u dědovy garáže a když jsme nebyli „do tmy doma“, následoval „zarach na ven“, dnešní mládí je ovládáno technologiemi. Čas nám ukazují chytré telefony, volné chvíle trávíme sledováním imaginárních příběhů idealizovaných hrdinů uvnitř počítačových her a realita někdy až děsivě splývá s fikcí.
 Jak se tohle všechno dotýká školy? Povedou zákazy, tresty a přehlížení technologií, které se schovávají v dětských aktovkách, k vytyčenému cíli „bezpečí“? Kradou nám tablety v hodinách čas na opravdové učení? A patří vůbec technologie do škol nebo je křída a tabule dostatečným prostředkem na cestě ke vzdělávání?
 Kdyby tradice převládaly nad pokrokem, možná by nás dnes ve špičkových nemocnicích léčil „moderní doktor“ přikládáním pijavic, protože „tak se to vždycky dělalo“. Zvolili bychom dnes skalpel nebo laser? A souhlasíme-li s tím, že by dnešní lékaři měli používat moderní technologie, proč nás myšlenka implementace technologií do školství tak nějak pořád děsí?
Myslím, že není možné připravovat děti na svět, který se kolem nás proměňuje neskonalou rychlostí tak, že se budeme tvářit, že technologie do našich životů nepatří. Uděláme-li ze zakázaného ovoce ve školních třídách prostředek k učení, nebude čas ve škole zábavnější? Proč místo zákazů nenaučit děti bezpečně se pohybovat na internetu, pracovat se zdroji informací, používat klíčová slova pro vyhledávání a vést je k dobré „hygieně“ práce s ICT?
Mění-li se svět, je třeba se přizpůsobovat novým podmínkám. Co bylo dobré kdysi, nemusí být zákonitě dobré dnes. Co fungovalo dříve, může být dnes neefektivní. Každý učitel může vyhodnotit možnosti přínosu ICT do vlastních hodin. Každý žák může motivovat svého učitele k používání tabletů či telefonů v hodinách, každý žák se může prostřednictvím technologií nechat motivovat k vlastnímu učení. A každý rodič může zvážit, jak dalece bude podporovat snahu školy o rozvoj informační gramotnosti svých dětí.
Můžeme spoustu věcí. Můžeme zapojit internet do modelů tradičního vzdělávaní. Můžeme díky tabletům proměnit statické informace v dynamické. Můžeme se nechat motivovat a nadchnout interaktivitou, která je obrovským přínosem technologií ve vzdělávání. Platí-li ale tvrzení, že by nás škola měla alespoň částečně připravit na opravdový a reálný život, můžeme stále zatvrzele bojovat proti zavádění technologií do výuky či přehlížet jejich existenci?
Možná je načase dovolit škole, aby se mohla svobodně proměnit. Aby díky ICT pracoval s okamžitou zpětnou kontrolou svého snažení ne jeden žák u tabule, ale všichni ve stejný čas. Aby místo zákazů učila škola bezpečnému pohybu na síti. Aby místo statických modelů využívala interaktivitu a dynamičnost. A aby konečně odložila skalpel…