DVOJKU ZA CO?

     Donutila nás sepsat nějakou tabulku o tom, co má náš projekt obsahovat. Ptala se, co v tom projektu chceme mít. (Asi to neměla připravený.) Pak nás nutila tvořit nějaké úrovně a nakonec jsme to sepisovali do tabulky. Tu nám nasdílela na Disk, nechala nám čas a říkala něco o jakési Dohodě a že máme dělat věci jak nejlíp můžeme.
   Za týden jsme všichni hrdě mávali vzduchem přírodovědnými projekty. K našemu zděšení si je ani nevybrala ke kontrole, ale museli jsme si je vyměnit mezi sebou. A pak nás posadila k počítačům, že si je ohodnotíme sami. (Asi byla líná opravovat odpoledne.) No co, sepíšu "Máš to pěkný, líbí se mi tvůj obrázek, ale dneska si mi kousl do svačiny, dal bych ti dvojku." A bude. Jenže ona zas mává nějakou tabulkou. Tou stejnou, kterou jsme sestavili před týdnem.
   Pochopili jsme. Počítač nám červeně opraví alespoň některé chyby a protože tvoříme na Disku, můžeme to dopracovat doma. Hlavně se to dobře opravuje a přepisuje, když se chceme k textu vrátit a změnit ho. A není to zas tak složitý. Píšu, co vidím. No tak prosím:  "Tvůj obrázek je barevný, doplněný pěti popisky." Nadšeně pobíhala mezi monitory a vykřikovala: "Za tečkou mezeru!", "Hlídejte si čas!". Mezery teda máme, ale pohlídáme si, aby se časem vypařily. Za to její poplašené nadšení to snad i stojí.

---