Měla by viset. VIDITELNĚ, aby se kdokoliv a kdykoliv mohl poučit a připomenout si, jak správně žít. A rozhodně by neměla být na okrasu. Letos poprvé mám hrdý pocit, že nám tu nevisí zbůhdarma...
Přišel mi vzkaz. Odvážný výrok žákyně, který napsala své "jablečné" učitelce. Opravdu dloouho už jsem na počítač s OS Windows nesáhla. A pak mi to došlo. WINDOWS je jméno naší plyšové opice, kterou používáme jako znamení pro odchod na WC v hodině. A byla jsem hrdááá... :-)
Když jsme se potkávali první týden, mluvili jsme o tom, na co jsou Hadi zvyklí. Bylo to zajímavé zejména proto, že jsem je "přebírala" (jak se tak hezky po luštěninsku říká) v pololetí. Vyjevili mi, na co jsou zvyklí a co jim vyhovuje. A já vyjevila jim (prozatím naprosto skrytě), že budeme rozvolňovat. Jsem totiž rozvolňovací typ.
A tak jsme ty zažité věci rozvolňovali a rozvolňovali, až někteří začali křičet, že jsou tak rozvolnění, že nevědí, co by si se sebou počali. A to nás nezastavilo a rozvolňovali jsme dál. Rozložili a rozvolnili jsme ten stávající školní systém na kousky velikosti kostkového cukru (více o kostkách se dočtete tady). Někdo by mohl mít mylný pocit, že SMĚŘUJEME K ANARCHII, ale není to pravda. My totiž velice složitě a náročně (protože jinak to dneska asi ani nejde) budujeme něco, čemu se říká AUTONOMIE.
Wikipedia říká, že autonomie je "stav určitého společenství nebo jednotlivce, pokud se řídí pravidly a zákony, které si sám dává nebo dobrovolně přijímá". A o tu cestu, o hledání, nacházení a práci s pravidly se teď chci podělit...
Krok první - zahoďte opratě
Bývá to nejtěžší. Pokládám takhle ze začátků společné práce záludnou otázku "Jaká pravidla by teď u nás vě třídě měla platit, kdybyste si do nich mohli napsat COKOLIV?" Byli byste překvapeni, ale kolem osmého roku života, kdy se mi většinou dostávají do spárů, mají ten dosavadní školní systém (takový, na který jsem byla zvyklá já a zřejmě i moji rodiče) pod kůží až nesnesitelně hluboko.
"Za jedno zapomenutí puntík a za pět puntíků poznámku!" křičí kdosi z davu.
"Takhle to opravdu chcete? Co třeba za deset puntíků? Za sto? A co zrušit puntíky?"
"Takhle je to fér. Můžete mít na nástěnce třeba seznam a puntíky tam zapisovat."
"Za jedno zapomenutí puntík a za pět puntíků poznámku!" křičí kdosi z davu.
"Takhle to opravdu chcete? Co třeba za deset puntíků? Za sto? A co zrušit puntíky?"
"Takhle je to fér. Můžete mít na nástěnce třeba seznam a puntíky tam zapisovat."
Můžu, ale nebudu. :-) Zaprvé jsem líná, za druhé často zapomínám, jsem nedůsledná a veřejné házení černými puntíky po žácích mou empatickou část přivádí k zoufalé nepříčetnosti. (Taky se ptáte, co dělám ve školství?)
DEJTE JIM ŠANCI. Nakonec totiž stejně dojdou k tomu, že aby se jim společně žilo dobře, je třeba se v něčem omezit. A to, že se budou chtít omezit dobrovolně, to je to nejdůležitější, kvůli čemu je třeba ty opratě na začátku úplně zahodit.
Krok druhý - hledejte
K formulaci pravidel, která hledáme, existuje jistě mnoho postupů. Důležité je, aby si je mohli najít sami. My si ta svoje vymyšlená a nalezená pravidla píšeme. Nejdřív každý sám pro sebe, na tajnačku, aby se nevědělo. Vždycky je dobré pravidla početně omezit, nám se osvědčilo číslo ŠEST.
Následuje sdílení ve dvojicích s obtížným úkolem "Z vašich dvanácti pravidel ve dvojici vytvořte společně šest nejdůležitějších." Z dvojic pak míříme do čtveřic a z dvnácti pravidel opět tvoříme šest. Někdy přepisujeme, někdy zahazujeme a někdy slučujeme. Tak, aby nic podstatného nevypadlo a abychom měli dobrý pocit, že tohle všechno má smysl.
Následuje sdílení ve dvojicích s obtížným úkolem "Z vašich dvanácti pravidel ve dvojici vytvořte společně šest nejdůležitějších." Z dvojic pak míříme do čtveřic a z dvnácti pravidel opět tvoříme šest. Někdy přepisujeme, někdy zahazujeme a někdy slučujeme. Tak, aby nic podstatného nevypadlo a abychom měli dobrý pocit, že tohle všechno má smysl.
Krok třetí - negujte negace a hodně se ptejte
Má-li každá čtyřčlenná skupina svých šest návrhů na pravidla, zadávám další nesmírně náročný úkol. Budeme negovat negace. Pravidlo "Nemluvíme sprostě" nám totiž říká, co dělat NEMÁME. My ale chceme vědět, co dělat MÁME. Tady je potřeba opravdu modelovat.
Mohli bychom tomu pravidlu pomoct, aby nezačínalo na NE-?
Když nemám mluvit sprostě, jak tedy mluvit MÁM?
Možná nás napadne "Mluvíme slušně."
A stačí nám slušně jen mluvit? Není to málo?
Mohli bychom tomu pravidlu pomoct, aby nezačínalo na NE-?
Když nemám mluvit sprostě, jak tedy mluvit MÁM?
Možná nás napadne "Mluvíme slušně."
A stačí nám slušně jen mluvit? Není to málo?
Krok čtvrtý - slučujte a vybírejte
"Nekopeme se. Nemluvíme sprostě. Nebereme si cizí věci bez dovolení." Tyto i mnohé další věty prošli naší negací a my jsme vymýšleli, co tedy dělat máme. Společně jsme na tabuli sdíleli všechna pravidla, která ve skupinách vznikla. A pak přišel předposlední úkol - slučování do konečných šesti vět.
"Když si něco chceš půjčit, zeptej se. To je přece slušnost, ne?"
"A slušné je taky neříkat sprostá slova."
SLUČUJEME.
Tak nějak podobně vzniklo naše pravidlo "CHOVÁME SE K SOBĚ SLUŠNĚ." S dodatkem "
a hrajeme fair play". Ale k dodatkům se ještě propracujeme.
"Když si něco chceš půjčit, zeptej se. To je přece slušnost, ne?"
"A slušné je taky neříkat sprostá slova."
SLUČUJEME.
Tak nějak podobně vzniklo naše pravidlo "CHOVÁME SE K SOBĚ SLUŠNĚ." S dodatkem "
a hrajeme fair play". Ale k dodatkům se ještě propracujeme.
Krok pátý - vysvětlujte a třeba i dodatkujte
Dav navrhnul pravidlo "Respektujeme se." Někteří tomu ale nerozuměli, tak začalo vysvětlování. Hledali jsme ve slovnících a používali příklady z běžných životů, aby bylo pochopeno. Ale pro jistotu, pro takovou tu, která by se mohla vynořit z prázdna, máme dodatky. Pomáhají nám rozumět a rozšiřovat.
"RESPEKTUJEME SE" - bereme ohledy na druhé
"PRACUJEME TIŠE" - abychom nerušili ostatní
Nemluvíme o nich, ale jsou tam. A my víme, co znamenají.
"RESPEKTUJEME SE" - bereme ohledy na druhé
"PRACUJEME TIŠE" - abychom nerušili ostatní
Nemluvíme o nich, ale jsou tam. A my víme, co znamenají.
Krok šestý - podepište krví
Když už jste jim vdechli život, měli byste se o ně starat. Budou potřebovat péči. Bude to práce. A na práci se sepisují smlouvy. Někdy i krví. Podpisem se potom lacině vymáhá jejich dodržování. Přísahejte. Podepište krví. A schovejte pod svícen, kde je největší tma. Přímo na oči. My máme "Stromovník třídový". Není to sice pověstný Frňákovník, ale schopnosti má. Má v sobě energii nás všech. A dotýká se každého z nás. I paní učitelky, na to při tom podpisu krví nezapomeňte... |
Krok sedmý - pověste je vejš, ať se houpou
Nutně, ale úplně naprosto nejvíc nejnutněji musí být všem na očích. Pořád. Za každého počasí, učitele i směru větru. To proto, kdyby někdo zapomněl... My jsme je pověsili ke dveřím. Ty naše jsou vytištěné na barevném papíře, zalaminované a visí na magnetických páskách, které jsme přilepili na jejich zadní stranu. Nemají pořadí ani čísla. Jsou všechna stejně důležitá. |
Krok osmý - najděte zahozené opratě
Sami si je zvolili, sami ať se v nich usmaží. Buďte tvrdým otrokářem a hned ze začátku se na pravidla odkazujte. Často. Často. Pořád. "Honzo, ruší mě, když nedodržuješ pravidlo "PRACUJEME TIŠE". "Kájo, vadí mi, když porušuješ pravidlo "OSLOVUJEME SE KŘESTNÍMI JMÉNY." Často. Často. Pořád. A nepřestaňte, dokud se jim nezaryjí pod kůži. Musí je znát jako svoje boty. (Přestože u nich o přestávce nestojí a nememorují je zpaměti, budou je "tam" mít. Pan profesor Hejný by určitě uměl vysvětlit proč...) Předhazujte jim je, dokud se jich nepřejí. (A oni se jich nepřejí.)
Krok devátý - nevzdávejte se
Krok desátý - radujte se a napište o tom dlouhý článek
Až se to všechno podaří a z prudkých žalovníčků, kteří běhají po třídě a křičí, budete mít vyzrálou skupinu, která sama sebe hlídá v dodržování nastolených zákonů, dejte mi vědět. Já se lopotím u rady číslo devět a nevzdávám se. Zatím. Ale jde to tak nějak snáz, když pod sebou nemám vzduchoprázdno, ale pevně rostlý kmen zásad, na kterých trvám. A vedle sebe podporu těch, kteří si je nechtějí nechat bořit. Energicky bojují za svůj klid. Že se nic nezměnilo? Místo zakřičeného "BUĎ UŽ KONEČNĚ TICHO" jsem nedávno zaslechla "MŮŽU TI NĚJAK POMOCT, ABY MOHLI OSTATNÍ PRACOVAT V KLIDU?" A pak jsem je to nechala napsat. To, jak to vnímají oni. A vnímají to stejně. Jsme u devítky a nevzdáme to! A vy?
Krok jedenáctý z deseti - tresty !?
"A vždycky když to někdo poruší, tak by třeba něco opisoval nebo dělal kliky." A u nás nikdo nic neopisuje, nedělá kliky ani nechodí do kouta. My se nějak netrestáme. (Pamatujete, jak jsem líná, nedůsledná a často zapomínám?) My tady tak prostě sedíme s tím svým pocitem, že se nám to zase nepovedlo. A někdy je nám to jedno a jindy i brečíme, protože je nám to líto. Dle nálady, počasí a toho, jak na to kdo zareaguje. Většinou to je "Vadí mi, že mluvíš nahlas, nemůžu se soustředit." A tím to končí. Tedy v jedné hlavě to končí a v druhé možná začíná. Bez trestu. A funguje to tedy?!
BONUS navíc aneb pravidla "velká a malá"
Máme jich šest, ale některé třídní zásady, které jsem považovala za důležité, se tam nevešly. Tak máme pravidla velká (na ty si přišli sami Hadi) a malá (která jsou úplně stejně důležitá, jako ta velká). A na ta si přišli Hadi tak nějak díky mně. A osvědčila se...
Přidávám soupis těch našich. Netvrdím, že jsou báječná a správná. Tvrdím, že na nich pracujeme, že jsme se na nich nadřeli a že si s nimi ještě užijeme...
Přidávám soupis těch našich. Netvrdím, že jsou báječná a správná. Tvrdím, že na nich pracujeme, že jsme se na nich nadřeli a že si s nimi ještě užijeme...
NAŠE PRAVIDLA OSLOVUJEME SE KŘESTNÍMI JMÉNY nebo vyžádanou přezdívkou CHOVÁME SE K SOBĚ SLUŠNĚ a hrajeme fair play POZORNĚ NASLOUHCÁME TOMU, KDO MLUVÍ, kdo se přihlásil o slovo PRACUJEME TIŠE abychom nerušili ostatní RESPEKTUJEME SE, bereme ohledy na druhé SPOLUPRACUJEME navzájem si pomáháme | MALÁ PRAVIDLA - REŽIM Během přestávek se nasvač, protáhni, zajdi si na WC a nachystej si věci na následující hodinu. Napij se, když máš žízeň, ale lahev s pitím patří do aktovky. V hodině si zajdi na WC pouze když nutně potřebuješ. Využij plyšovou opici, polož ji viditelně na své místo. Pak smíš odejít. Domácí úkoly tě vedou k zodpovědnosti za tvou práci doma, zaznač si je do diáře a pracuj na nich odpoledne doma. Když něco nevíš, zeptej se souseda nebo jiného spolužáka, potom paní učitelky nebo pana učitele. Během písemných prací a testů pracuj tiše, věnuj se pouze své práci a hraj fair play. |