U ČITELKY
  • Úvod
  • Čitelka
    • NÁPADY >
      • #Čtení #Radost #iPady
      • TableTy
      • o tabletech
    • PANČELČINO
    • Odkazy
  • LEKCE
  • LAPBOOKY
  • KONTAKT

#Čtení #Radost #iPady

Kdo hodí kamenem? 

3/25/2017

0 Comments

 
Za poslední dobu jim do třídy naběhlo na všelijaká pozorování hned několik vetřeleckých dospěláků. Z různých důvodů tak mezi sebe přivítali učitele i neučitele, kteří mohli pozorovat, jak to u nich ve třídě chodí, na co jsou zvyklí a jak probíhá jejich učení i společný den. Z reflexí, kterými spolu s vetřelci - návštěvníky následně u-čitelka prošla, vyvstalo jedno zajímavé téma...
"Udivilo mě, že se ta holčička během hodiny zvedla a klidně si šla vyhodit papírek do koše," pravil jeden z hostů. "A co má jako znamenat ten plyšák, když jdou na záchod? A jakto, že se Vás vůbec neptají, jestli na ten záchod smí?" zeptal se host druhý. Zarazila se. Co je na tom přesně divného? A pak jí to došlo. ANARCHIE!
Picture
Skáčou po lavicích, běhají po chodbách, vzduchem létají lahve, lepidla, někdy i nůžky. Hýkají a křičí. Kopou do zdi, rozbíjejí vybavení a ničí pomůcky. Ucpali záchod, rozbili topení, v mrazech rozlévali vodu po chodníku. Třese se před nimi kdejaká klávesnice, obsah jejich vlastního pouzdra a možná i některý z učitelů. Dělají si co chtějí, na záchod chodí bez dovolení, pijí v hodině, někdy dokonce nepracují s ostatními. Jeden z hostů vidí tuhle malou armádu jako obrovskou psychickou převahu a prchá dřív, než se vůbec stačí rozkoukat. Takhle je rozhodně možné je vidět. NEMAJÍ ŘÁD, NEŘÁDI!
Picture
Pojďme si ale rozkrýt karty. Je jich 32, dříve 2 samostatné třídy, které se sloučily v jednu. Pro některé je ONA už šestou učitelkou, kterou za své působení na
1. stupni mají. Různé osobnosti, různé diagnózy, různé příběhy. Výborní sportovci. Snílci s nespoutanou kreativitou. Vítězové matematických olympiád. Čtenáři, recitátoři, tanečníci, hudebníci, výtvarníci. 
​
Dokáží spolupracovat a vzájemně se podpořit. Zvládají změny (na ty je ONA odborník), jsou flexibilní. Pracují přesčas (nějaký zvonek už nás dávno neovládá jak dřív). Pracují samostatně, vyhledávají informace, pracují s PC i s tablety. Pravidelně prezentují svou práci. Staví se před ostatní a předávají, co se dozvěděli. Očekávají zpětnou vazbu a taky ji umí podat druhému. Objektivně, kriticky, ale nezraňujícím způsobem. Umí říct, co se jim líbí a co ne. Co na druhých oceňují a co by jim doporučili k vylepšení. I TOHLE JSOU ONI.

Ani ONA (a zřejmě ani nikdo z Vás) nechodí klepat na ředitelnu,  jestli jí vedení dovolí, aby si zašla na toaletu. Když se chce napít, udělá to. Když jí na lavici překáží papírek, taky ho během hodiny zanese do koše. Dokonce svačí v hodině! (Smí se tohle vůbec říkat? Třicet párů očí sleduje, jak do sebe ONA, která má být vzorem, tlačí termix!) A někdy si i čte. Stejně tak oni. Když mají žízeň, vytáhnou z aktovky pití. Když jim něco překáží, zajdou s tím do koše. Když potřebují na záchod, položí na své místo malou plyšovou opici (pojmenovali ji Windows). Odejdou, když potřebují, ale ONA přesně ví, kdo je pryč. Plyšová opice je jen jedna, což zároveň zaručuje, že odejít může jen jeden. A NE, nezneužívají to. Tedy aspoň nijak okatě. To slovo je AUTONOMIE.
Namítnete, že něco takového je ve státních školách nemožné. A máte pravdu. Visí nad nimi různé více i méně důležité řády i neřády. V tom domě, kde se potkávají, pořád drnčí zvonek, kteří křičí: "Teď se učte!" a za chvíli "Teď se neučte.","Teď musíte počítat!" "Teď přestaňte počítat, musíte zpívat."

​V tom domě, kde se potkávají, platí spousta pravidel, na kterých nemohou nic měnit a která jim nejsou vlastní. Ale taky ta, která si sami vymysleli. 
"Vždyť se podle nich nechovají! Je to k ničemu." NENÍ. Většina to zvládá. 
Picture
A ano, vždycky je někdo, kdo jede na hraniční čáře. A často tu čáru někdo přeskočí. Někdy vědomě, někdy si prostě jen nemůže pomoct. NEJDE TO!

A teď MY...

Kdo z nás dodržuje pravidla, která tu platí?
​
Kdo z nás jezdí POKAŽDÉ devadesát tam, kde je široká rovná cesta, když spěchá?
(I oni běhají na chodbě.)
Kdo NIKDY nebrouzdá internetem v pracovní době?
(I oni si čtou pod lavicí.)
Kdo si NIKDY nedomlouvá návštěvu lékaře na dopoledne, když může i po práci?
(I oni chodí na záchod v hodině.)
Kdo NĚKDY bez dovolení nadřízených uvaří kávu sobě i kolegům a proplká o něco víc minut, než je dovoleno?
(I oni po zvonění dojídají sendviče, které jim máma ráno ve spěchu, ale s láskou, sbalila do tašky.)

A kdo z nás teď HODÍ KAMENEM?

Picture
Až JI, u-čitelku, vyhodí (to za ten termix), zase si půjde hledat práci. Udělala to už teď. Budete se divit, ale nic podobného jako "absolutní poslušnost, ticho při výkonu práce nebo zákaz svobody pohybu" na ni Google nevybalil. Tak Vám nevím...
0 Comments

MĚLA BY VISET...

6/10/2016

0 Comments

 
Měla by viset. VIDITELNĚ, aby se kdokoliv a kdykoliv mohl poučit a připomenout si, jak správně žít. A rozhodně by neměla být na okrasu. Letos poprvé mám hrdý pocit, že nám tu nevisí zbůhdarma...
Picture
​Přišel mi vzkaz. Odvážný výrok žákyně, který napsala své "jablečné" učitelce. Opravdu dloouho už jsem na počítač s OS Windows nesáhla. A pak mi to došlo. WINDOWS je jméno naší plyšové opice, kterou používáme jako znamení pro odchod na WC v hodině. A byla jsem hrdááá... :-)

Když jsme se potkávali první týden, mluvili jsme o tom, na co jsou Hadi zvyklí. Bylo to zajímavé zejména proto, že jsem je "přebírala" (jak se tak hezky po luštěninsku říká) v pololetí. Vyjevili mi, na co jsou zvyklí a co jim vyhovuje. A já vyjevila jim (prozatím naprosto skrytě), že budeme rozvolňovat. Jsem totiž rozvolňovací typ.
A tak jsme ty zažité věci rozvolňovali a rozvolňovali, až někteří začali křičet, že jsou tak rozvolnění, že nevědí, co by si se sebou počali. A to nás nezastavilo a rozvolňovali jsme dál. Rozložili a rozvolnili jsme ten stávající školní systém na kousky velikosti kostkového cukru (více o kostkách se dočtete tady). Někdo by mohl mít mylný pocit, že SMĚŘUJEME K ANARCHII, ale není to pravda. My totiž velice složitě a náročně (protože jinak to dneska asi ani nejde) budujeme něco, čemu se říká AUTONOMIE. 
Wikipedia říká, že autonomie je "stav určitého společenství nebo jednotlivce, pokud se řídí pravidly a zákony, které si sám dává nebo dobrovolně přijímá". A o tu cestu, o hledání, nacházení a práci s pravidly se teď chci podělit...
Picture

Krok první - zahoďte opratě

Bývá to nejtěžší. Pokládám takhle ze začátků společné práce záludnou otázku "Jaká pravidla by teď u nás vě třídě měla platit, kdybyste si do nich mohli napsat COKOLIV?" Byli byste překvapeni, ale kolem osmého roku života, kdy se mi většinou dostávají do spárů, mají ten dosavadní školní systém (takový, na který jsem byla zvyklá já a zřejmě i moji rodiče) pod kůží až nesnesitelně hluboko. 

"Za jedno zapomenutí puntík a za pět puntíků poznámku!" křičí kdosi z davu.
"Takhle to opravdu chcete? Co třeba za deset puntíků? Za sto? A co zrušit puntíky?"
"Takhle je to fér. Můžete mít na nástěnce třeba seznam a puntíky tam zapisovat."
Můžu, ale nebudu. :-) Zaprvé jsem líná, za druhé často zapomínám, jsem nedůsledná a veřejné házení černými puntíky po žácích mou empatickou část přivádí k zoufalé nepříčetnosti.  (Taky se ptáte, co dělám ve školství?)
DEJTE JIM ŠANCI. Nakonec totiž stejně dojdou k tomu, že aby se jim společně žilo dobře, je třeba se v něčem omezit. A to, že se budou chtít omezit dobrovolně, to je to nejdůležitější, kvůli čemu je třeba ty opratě na začátku úplně zahodit. 

Krok druhý - hledejte

K formulaci pravidel, která hledáme, existuje jistě mnoho postupů. Důležité je, aby si je mohli najít sami. My si ta svoje vymyšlená a nalezená pravidla píšeme. Nejdřív každý sám pro sebe, na tajnačku, aby se nevědělo. Vždycky je dobré pravidla početně omezit, nám se osvědčilo číslo ŠEST. 

Následuje sdílení ve dvojicích s obtížným úkolem "Z vašich dvanácti pravidel ve dvojici vytvořte společně šest nejdůležitějších." Z dvojic pak míříme do čtveřic a z dvnácti pravidel opět tvoříme šest. Někdy přepisujeme, někdy zahazujeme a někdy slučujeme. Tak, aby nic podstatného nevypadlo a abychom měli dobrý pocit, že tohle všechno má smysl. 

Krok třetí - negujte negace a hodně se ptejte

Má-li každá čtyřčlenná skupina svých šest návrhů na pravidla, zadávám další nesmírně náročný úkol. Budeme negovat negace. Pravidlo "Nemluvíme sprostě" nám totiž říká, co dělat NEMÁME. My ale chceme vědět, co dělat MÁME. Tady je potřeba opravdu modelovat. 

Mohli bychom tomu pravidlu pomoct, aby nezačínalo na NE-?

Když nemám mluvit sprostě, jak tedy mluvit MÁM?
Možná nás napadne "Mluvíme slušně."
A stačí nám slušně jen mluvit? Není to málo?

Krok čtvrtý - slučujte a vybírejte

"Nekopeme se. Nemluvíme sprostě. Nebereme si cizí věci bez dovolení." Tyto i mnohé další věty prošli naší negací a my jsme vymýšleli, co tedy dělat máme. Společně jsme na tabuli sdíleli všechna pravidla, která ve skupinách vznikla. A pak přišel předposlední úkol - slučování do konečných šesti vět. 
"Když si něco chceš půjčit, zeptej se. To je přece slušnost, ne?"
"A slušné je taky neříkat sprostá slova."
SLUČUJEME. 
Tak nějak podobně vzniklo naše pravidlo "CHOVÁME SE K SOBĚ SLUŠNĚ." S dodatkem "
​a hrajeme fair play". Ale k dodatkům se ještě propracujeme.

Krok pátý - vysvětlujte a třeba i dodatkujte

Dav navrhnul pravidlo "Respektujeme se." Někteří tomu ale nerozuměli, tak začalo vysvětlování. Hledali jsme ve slovnících a používali příklady z běžných životů, aby bylo pochopeno. Ale pro jistotu, pro takovou tu, která by se mohla vynořit z prázdna, máme dodatky. Pomáhají nám rozumět a rozšiřovat.

"RESPEKTUJEME SE" - bereme ohledy na druhé
"PRACUJEME TIŠE" - abychom nerušili ostatní

​Nemluvíme o nich, ale jsou tam. A my víme, co znamenají.

Krok šestý - podepište krví 

Picture
Když už jste jim vdechli život, měli byste se o ně starat. Budou potřebovat péči. Bude to práce. A na práci se sepisují smlouvy. Někdy i krví. Podpisem se potom lacině vymáhá jejich dodržování. Přísahejte. Podepište krví. A schovejte pod svícen, kde je největší tma. Přímo na oči.

My máme "Stromovník třídový". Není to sice pověstný Frňákovník, ale schopnosti má.
Má v sobě energii nás všech. A dotýká se každého z nás. I paní učitelky, na to při tom podpisu krví nezapomeňte...

Krok sedmý - pověste je vejš, ať se houpou

Nutně, ale úplně naprosto nejvíc nejnutněji musí být všem na očích. Pořád. Za každého počasí, učitele i směru větru. To proto, kdyby někdo zapomněl...

My jsme je pověsili ke dveřím. Ty naše jsou vytištěné na barevném papíře, zalaminované a visí na magnetických páskách, které jsme přilepili na jejich zadní stranu. Nemají pořadí ani čísla. Jsou všechna stejně důležitá. 
Picture

Krok osmý - ​najděte zahozené opratě

Sami si je zvolili, sami ať se v nich usmaží. Buďte tvrdým otrokářem a hned ze začátku se na pravidla odkazujte. Často. Často. Pořád. "Honzo, ruší mě, když nedodržuješ pravidlo "PRACUJEME TIŠE". "Kájo, vadí mi, když porušuješ pravidlo "OSLOVUJEME SE KŘESTNÍMI JMÉNY." Často. Často. Pořád. A nepřestaňte, dokud se jim nezaryjí pod kůži. Musí je znát jako svoje boty. (Přestože u nich o přestávce nestojí a nememorují je zpaměti, budou je "tam" mít. Pan profesor Hejný by určitě uměl vysvětlit proč...) Předhazujte jim je, dokud se jich nepřejí. (A oni se jich nepřejí.)

Krok devátý - nevzdávejte se

Picture
Budou po nich šlapat, plivat a skákat. Asi. Ale jsou jejich. Vymysleli si je sami. Přísahali. Podepsali. Proto bojujte. Za sebe, za ty, kteří nemají sílu, za všechny otrokáře na škole a za celé Vaše společenství, které to potřebuje. 

Krok desátý - radujte se a napište o tom dlouhý článek

Až se to všechno podaří a z prudkých žalovníčků, kteří běhají po třídě a křičí, budete mít vyzrálou skupinu, která sama sebe hlídá v dodržování nastolených zákonů, dejte mi vědět. Já se lopotím u rady číslo devět a nevzdávám se. Zatím. Ale jde to tak nějak snáz, když pod sebou nemám vzduchoprázdno, ale pevně rostlý kmen zásad, na kterých trvám. A vedle sebe podporu těch, kteří si je nechtějí nechat bořit. Energicky bojují za svůj klid. Že se nic nezměnilo? Místo zakřičeného "BUĎ UŽ KONEČNĚ TICHO" jsem nedávno zaslechla "MŮŽU TI NĚJAK POMOCT, ABY MOHLI OSTATNÍ PRACOVAT V KLIDU?" A pak jsem je to nechala napsat. To, jak to vnímají oni. A vnímají to stejně. Jsme u devítky a nevzdáme to! A vy?

Krok jedenáctý z deseti - tresty !?

"A vždycky když to někdo poruší, tak by třeba něco opisoval nebo dělal kliky." A u nás nikdo nic neopisuje, nedělá kliky ani nechodí do kouta. My se nějak netrestáme. (Pamatujete, jak jsem líná, nedůsledná a často zapomínám?) My tady tak prostě sedíme s tím svým pocitem, že se nám to zase nepovedlo. A někdy je nám to jedno a jindy i brečíme, protože je nám to líto. Dle nálady, počasí a toho, jak na to kdo zareaguje. Většinou to je "Vadí mi, že mluvíš nahlas, nemůžu se soustředit." A tím to končí. Tedy v jedné hlavě to končí a v druhé možná začíná. Bez trestu. A funguje to tedy?! 

BONUS navíc aneb pravidla "velká a malá"

Máme jich šest, ale některé třídní zásady, které jsem považovala za důležité, se tam nevešly. Tak máme pravidla velká (na ty si přišli sami Hadi) a malá (která jsou úplně stejně důležitá, jako ta velká). A na ta si přišli Hadi tak nějak díky mně. A osvědčila se...

Přidávám soupis těch našich. Netvrdím, že jsou báječná a správná. Tvrdím, že na nich pracujeme, že jsme se na nich nadřeli a že si s nimi ještě užijeme...
NAŠE PRAVIDLA

OSLOVUJEME SE KŘESTNÍMI JMÉNY 
nebo vyžádanou přezdívkou


CHOVÁME SE K SOBĚ SLUŠNĚ
a hrajeme fair play


POZORNĚ NASLOUHCÁME TOMU, KDO MLUVÍ, kdo se přihlásil o slovo

PRACUJEME TIŠE
abychom nerušili ostatní


RESPEKTUJEME SE,
bereme ohledy na druhé


SPOLUPRACUJEME
navzájem si pomáháme
MALÁ PRAVIDLA - REŽIM

Během přestávek se nasvač, protáhni, zajdi si na WC a nachystej si věci na následující hodinu.

Napij se, když máš žízeň, ale lahev s pitím patří do aktovky.

V hodině si zajdi na WC pouze když nutně potřebuješ. Využij plyšovou opici, polož ji viditelně na své místo. Pak smíš odejít.

Domácí úkoly tě vedou k zodpovědnosti za tvou práci doma, zaznač si je do diáře a pracuj na nich odpoledne doma.

Když něco nevíš, zeptej se souseda nebo jiného spolužáka, potom paní učitelky nebo pana učitele.

​Během písemných prací a testů pracuj tiše, věnuj se pouze své práci a hraj fair play. 


0 Comments

CO KDYBY JE NĚKDO POTŘEBOVAL...

2/8/2016

0 Comments

 
"A z nebe se snášelo malé modré peříčko. A Lucka nastavila dlaň a to peříčko jí přistálo na dlani a ona do něj pak foukla a ono zase uletělo a ona pak za ním běhala a pak jí uletělo a ona za ním pořád běhala a pak byl večer a pak šla spát," popisoval jeden z Hadů odpověď na otázku O ČEM KNIHA HLAVNĚ JE. Učitelka se usmála. Kniha se nejmenovala ani "Modré peříčko", ani "Lucka a modré peříčko" a modré peříčko v knize nehrálo vůbec žádnou důležitou roli. Celý výklad trval docela.. no docela dost dlouho na to, aby si uvědomila, že přestala vnímat. Ne po modrém peříčku, ale někde po tom, když Lucka ulehla potřetí do své postýlky a stále nepřišla žádná zápletka.

"Tak někdo další," s obavami v hlase vyzvala osazenstvo třídy. "Třeba ty. Máš za leden přečtenou nějakou knihu?" "Ne," ozvalo se posmutněle. "Nikdy jsem žádnou knížku nedočetl do konce." Nadechla se. Ani zoufale, ani zhrzeně. Nadějeplně. "No.. A to se teď změní," usmála se. Vytáhla na ně čtenářské bingo. Bingo a celoroční hru, která (vytasená v pololetí) se stala hrou půlroční. Bude to hra na hledání vnitřní motivace prostřednictvím té vnější. Nějak se začít musí. :-)
Čteme. Důvody můžeme mít různé, ale čteme. Za každou přečtenou knihu a vyplněný záznam o knize můžeme položit jednu otázku naší tajemné postavě. Hledáme její identitu, jenže ona si s námi tak trochu hraje. Odpovídá jen ANO nebo NE. A čert ví, kdo to může být. Spisovatel? Literární postava? Ilustrátor? Nebo někdo jiný? Každopádně bude mít jistojistě něco společného s knihami. Za jednu přečtenou knížku jedna otázka. A jedna odpověď. Zvládneme to do června a odhalíme, kdo si tu s námi pohrává?
Picture
A aby se nám ta hromada čtení nepomíchala, pojďme ji nějak zorganizovat. A tu přichází aktivní učitelka jak jinak než s knihou v ruce a volá: "Mám." Otevírá fialový obal (jak příznačné, že?) a nadšeně prohledává listy. Následně se sápe po iPadu a cosi do něj zarputile ťuká. (Mixuje Grafio a PicCollage a kdybyste taky chtěli mixovat a umět další iPadové věci, tak se mrkněte sem.) Budou čtyři. Tedy čtyři záznamy o přečtených knihách. Nechť si každý vybere podle chuti. A už to s pocitem odvedené práce šoupe na síť. Co kdyby se to někomu hodilo nebo to někdo hrozně potřeboval už dneska večer? A co když nezná onu fialovou knihu, do které ona bořila nos a kradla? (O krádežích doporučuju krásnou knihu "Kraď jako umělec".) Tak tedy:
​
K. Šafránková, R. Hubálková : "Záznamy z četby pomocí grafických organizérů pro žáky 5. - 9. tříd: Postava" 

Jestli se někdo zeptá, jestli učím žáky 5. - 9. tříd, když používám tuhle knížku, tak neučím. No a? :-) 

A jestli se někdo zeptá, jestli má Katka víc takových povedených knížek, tak MÁ (viz nakladatelství Šafrán).

A děkuji Jiřince Hrbáčové, která si půjčila hru na hledání neznámé osobnosti, která nám vloni vznikla s páťáky na Vřesině, celou ji inovovala pro čtení, napsala mi o tom, a tak jsem si jí mohla pozměněnou zase ukrást zpátky. :-)

A teď už ty výstupy. Co kdyby je někdo potřeboval nutně dneska večer... :-)
0 Comments

MODŘÍ UŽ VĚDÍ

1/24/2016

0 Comments

 
Vědeli jste o tom, ne? Vždyť se to prsimtě řiká. A když se to prsimtě řiká, tak se to prstimtě ví. Je to pravda. Podepsala jsem. A tak opět nakládám banánové krabice. Na stěhování jsou rozhodně nejlepší a o tom já už něco vím. Ještě párkrát a budu mít přebrané a roztříděné všechny svoje materiály. 
     Jde to se mnou z kopce. Z 434 m n.m. se sunu o 200 metrů níž. Rozhodně ale nemůžu říct, že to jde taky od desíti k pěti. Ba naopak. Devět měním za dvaatřicet. A svou labutí píseň jsem rovnou přeměnila v oznámení. Inu, jak pravil Seneca: "Každý nový začátek pochází z konce nějakého jiného začátku." Tak já jdu končit. A začínat... :-)
0 Comments

AŤ SE NÁM NEPLETOU

9/5/2015

0 Comments

 
Aplikaci PicCollage (dostupná pro iPady i androidáře) užijete na sto a jeden různých způsobů. My jsme ji využili při vytváření předních stran našich sešitů. Ať se nám nepletou. Název sešitu v kombinaci s obrázkem a jednoduchou linkou (dá se stáhnout, nebo nakreslit např. v aplikaci Paper 53). Tiskneme na barevný papír a vkládáme pod obal. A od té doby se plést přestaly...
Picture
0 Comments
    DALŠÍ PŘÍSPĚVKY

    Nabídněte si 

    z kategorií níže, třeba si budeme blíže... :-)

    Kategorie

    All
    #Aktivity
    #Angličtina
    #Čtení
    #Organizace
    #Příroda
    #Psaní

    RSS Feed

Powered by Create your own unique website with customizable templates.
  • Úvod
  • Čitelka
    • NÁPADY >
      • #Čtení #Radost #iPady
      • TableTy
      • o tabletech
    • PANČELČINO
    • Odkazy
  • LEKCE
  • LAPBOOKY
  • KONTAKT