U ČITELKY
  • Úvod
  • Čitelka
    • NÁPADY >
      • #Čtení #Radost #iPady
      • TableTy
      • o tabletech
    • PANČELČINO
    • Odkazy
  • LEKCE
  • LAPBOOKY
  • KONTAKT

#Čtení #Radost #iPady

Jak jsem napsala dlouhý e-mail

11/22/2018

3 Comments

 
Bylo 23:58, když jsem vypustila poštovního holuba, aby zákonným zástupcům vykokrhal mé interní zoufalství. Nebyla v tom ani kapka vína, zato plná káď (a možná i tři kádě) toho podivného pocitu, že se nám tu rozšířil takový nešvar...
Dost dlouho už to nosím v sobě a teprve rozhovor nad obrázkem hada, za kterého dostala nebohá žákyně čtyřku, to vygradoval. Slyšte v čase 10:50.
"Snaží se těm rodičům dávat najevo, aby se neúčastnili toho dialogu nebo že nestojí o žádný dialog." (Více na DVTV.) Možná to tak je. Ale já si to dovolím otočit. Tohle bude soukromé a vezmu to zeširoka.
Picture
Nejsem normální učitelka. Vyčerpává mě ten žalářnický model DOZORŮ a kontrol a úplně nerozumím děsu v očích těch, kteří při představě dětí, které nikdo NEHLÍDÁ, padají do mdlob. Jsem učitelka. Ne dobrman.
Dnes mi při pročítání seminárek mých žáků přistálo pod ruce tohle. Je to nehoráznost. Tedy myslím to, co z nich tímhle systémem vychováváme. 
Picture
Kromě toho, že jim několik let tvrdíme, že se bez nás nemůžou hnout, protože by se jim něco stalo, je taky učíme další podivné věci. Třeba mlčet. Máme tu takové vzorce. Nevím jak Vaši, ale naši jsou v tomhle ohledu přeborníci. 
Zkoušela jsem kdeco. Marná sláva, mlčí. Pan Chvojka ve videu láteří na české školy. Že se snaží nevtahovat rodiče do dialogu. Já vtahuju. Vtahuju co to jen jde. Výsledky mého soukromého výzkumu jsou ale tristní. Oni mlčí. Zkoušela jsem se ptát obecně i pokládat velmi konkrétní otázky. Víte, z čeho se mají děti učit? Vyhovuje Vám systém, který jsme si s dětmi nastavili? Je pro Vás srozumitelné, kdy a z čeho budou děti hodnoceny? Mlčí. Z třiceti se ozvou dva. Někdy dokonce (ale to je buď v úterý nebo v březnu) i (nebojím se to říct) čtyři.
Picture
Abych byla spravedlivá, musím to uvést na pravou míru. Není tak úplně pravda, že nemluví. Oni mluví, jen ne se mnou. Nevím jak Vaši, ale naši mají takový zajímavý zvyk, že si to proberou spolu a když už je něco rozhýbe a do školy přijdou, berou to rovnou přes vyšší instance. 
Předstupuju před ně na každých třídních schůzkách s osobní prosbou "pojďme spolu mluvit". Když se Vám něco nebude líbit, když Vás něco naštve, když Vás něco potěší, rozesměje, rozzlobí, znejistí i když bude dlouho ticho. A oni mlčí. 
Mlčí i naši žáci. Společně je učíme že když mají jiný názor nebo otázku, je lepší si to všechno nechat pro sebe. Že nejlepší cestou je to "přetrpět". Že když je ten dějepis nuda, tak to holt musíš vydržet. Že když se mi ve třídě dějí nepravosti, tak to taky musíš vydržet. Že když nás někdo ponižuje, máme zatnout zuby. (Jsme malí a nemáme si co vyskakovat, chápete...). Chjo...
Bylo 23:58, když jsem vypustila poštovního holuba, aby zákonným zástupcům vykokrhal mé interní zoufalství. Sepsala jsem "pamflet". Někoho pobouřil a někoho znejistil. A představte si ten kolotoč. Obratem mi přišly 2 e-maily. Jeden rodič si tu nehoráznost vytiskl a přišel mi do školy se zdviženým ukazováčkem říct, co si o mém zamyšlení myslí on. 
Picture
Dvě maminky si sjednaly osobní schůzku a někteří to dle našineckého zvyku nechali projít i vysokými patry. V další reakci jsem obdržela děkovné zjihnutí smíchy zlomené v pase spolu s tipem na zajímavou knihu. Až takhle jsem dobrá... 

​
"Snaží se těm rodičům dávat najevo, aby se neúčastnili toho dialogu nebo že nestojí o žádný dialog," proletělo vzduchem. Naopak. Dělám všechno proto, abych z nich tu zpětnou vazbu dostala. 
Závěr: Bylo zjištěno, že (nevím jak Vaši, ale naši jo) mluvit umí. Otázkou zůstává, jestli  šlo o výkřik do tmy, první vlaštovku nebo labutí píseň. A jelikož nejsem normální učitelka, budu to zkoušet dáááááál... 

Ještě je tady P.S.: Chtěla bych poděkovat všem našim, kteří s námi s úctou ten dialog vedou. S úctou, Vaše...  
3 Comments

MY A ONI aneb KDO MÁ VÍC PRÁCE

10/26/2018

0 Comments

 
Vystudovala jsem učitelství pro první stupeň. Nastoupila jsem do školy jako učitelka prvního stupně. Jako učitelka prvního stupně jsem jednou promovala, dvakrát kupovala počítač, třikrát se zamilovala, čtyřikrát přestěhovala, pětkrát upravovala ŠVP, šestkrát vzala děti do Prahy a sedmkrát letěla letadlem. Jako učitelka prvního stupně jsem vzala poprvé do ruky iPad a rozmnožila (asi dvacetinásobně) svou knihovnu. Jako učitelka prvního stupně jsem vstávala a jako unavená učitelka prvního stupně chodila spát. Jako učitelka prvního stupně jsem slýchávala "sklop hlavu, zavři pusu a nevyčnívej a budeš se mít dobře", slyšela jsem "no jo, vy na prvním stupni" ale slýchávala jsem i "moc děkujeme za inspiraci". A jako učitelka prvního stupně jsem si taky sáhla na své prozatimní učitelské dno. ​
První stupeň přirovnávali naši učitelé na vysoké škole k desetiboji. A je to docela trefné. Od všeho něco, nic extra do hloubky. Každý se pro něco nadchne a něco se snaží přetrpět. Mé nadšení se vlilo do českého jazyka a čtenářství, do vědy o naší zemi i do angličtiny. Záviděla jsem druhostupňovým učitelům tu úžasnou věc, že si učí jen to, co je baví. Já se mezitím lopotila s výpočty obsahů pláště kvádru nebo s potem na tváři při výuce "výchov". 
Picture
Teď je to jinak. Vstřícné vedení mi zřejmě za pět minut dvanáct pomohlo se na školství nedívat z dálky. Dostala jsem druhostupňovou židli, druhostupňový rozvrh a druhostupňový režim netřídního učitele. A objevuju si svou Ameriku. ​
Za ty dva měsíce, které mám za sebou, jsem shledala několik báječných výhod:

1) Mnohem míň mluví
 
Ne snad, že by to bylo dobře ve vztahu k výuce. Z některých ty věty doslova taháte očima. Ale historky typu "A my.. jsme včera byli u strejdy a on říkal, že jednou našel v lese velkou houbu a já vím kde, to půjdete tam a pak rovně a pak zase rovně a doleva a pak rovně a jakoby dolů a tam to je, strejda tam byl i s Maxem a to je jeho velký pes." by jednou za čas svalily i Vás. 

2) Každé utrpení je konečné

Ne vždycky se Vám sejde parta laskavců. Někdy je to moc těžké. Každý jsme někdy zažili svého Olivu a Brambůrka. Jenže teď... TEĎ víte, že každé případné utrpení je přísně orámováno 45 minutami a jakmile se naplní, budete zase volní. Není to paráda? (P.S. Platí to bohužel i pro ryzí flow.)

3) Žádné on si začal

Možná je to tím, že se změnily děti. Nevím. Ovšem od začátku roku ještě ani jedno vyšetřování kdo koho strčil, kdo komu vzal pastelku, kdo komu kousnul do svačiny a "to já ne, za to může Kuba, on si začal". Ach...
Picture
Zažila jsem práci na 1. i na 2. stupni. Uvědomuji si všechna ta ale, kterými  můžete protiargumentovat. Nemám ambice stavět první a druhý stupeň proti sobě. Přála bych si ale, abych už neslýchávala ty dráždivé věty "Vy na prvním stupni si jen hrajete.", "Však to udělá první stupeň, stejně tam toho učiva nemají tolik." 
​nebo "Ať tam jdou holky z prvního stupně, my tady máme mnohem víc práce." Jako lék na tyhle podivné soudy bych ráda doporučila jednodenní pobyt v první třídě, organizaci přesunu dětí z místa A do místa B nebo výlet s prcky na místo, kde jsou druhostupňaři běžně zvyklí dát svým žákům rozchod.
Je to jiná práce. Myslím, že by stálo za to se jednou za čas zastavit, nadechnout se a uvědomit si výhody toho, co už možná zakryl prach všedních dní. Myslím, že stejně tak, jak by se učitel gymnázia měl jednou za čas podívat na nevýběrovou základní školu, měl by druhostupňař sejít k malým školákům a my z prvního stupně občas navštívit mateřskou školu. (P.S. Platí i pro pedagogy VŠ a pro vedoucí pracovníky.) Jednak proto, abychom si uvědomili, že to, co máme, pro nás je či není tím pravým šálkem kávy (kterou pijeme s radostí a naplno), druhak taky proto, abychom viděli, že máme na co navazovat. Že to, co jim říkáme my, říkávala jim bývalá paní učitelka nejspíš taky. 

Neflákáme se, ani když se chvílemi "válíme na koberci". Neflákáme se. Rozhodně ne všichni...

DOSLOV:

Jsem učitelka prvního stupně. Baví mě jí být. Je to radost. Zrovna teď mám možnost pozorovat to z dálky. Tohle řešení je dočasné. Za čas, až zase budu "naše paní učitelka", se budu těšit na příběhy o houbách, na všechny své Olivy, Brambůrky i na to, že můžu být u toho, když se děti učí, jak spolu vyjít. A budu hrdou učitelkou prvního stupně. S vědomím, že můj úděl není lehčí nebo těžší. Je jiný. Myslete na to, až Vás zase napadne, že máme míň práce. Není to pravda...
0 Comments

Měla bys něco napsat

9/28/2018

1 Comment

 
"Už hrozně dlouho jsi nic nenapsala. Teď jsem na Tebe na jednom školení odkazoval a není co číst."

Zhruba něco takového mi v prvních zářijových dnech nového školního roku s naléhavostí (kterou jsem si možná jen vymyslela) sděloval kolega (v kuloárech známý pod přezdívkou "Slávek, co všechno ví"). Přimělo mě to zveřejnit to, co celý ten rok nosím v hlavě, v srdci, na duši, jen ne na jazyku. I když vím, že si do vlastního hnízda...
Picture
Prostě to nešlo. Otevřela jsem náruč dvaadvaceti drobným špuntům, abychom společně absolvovali první (jako úplně první první) třídu. ​​Znovu (a hrdě musím říct, že jsem to prohlašovala už roky předtím) se chci poklonit všem těm, které práce v první třídě naplňuje radostí a láskou. Ve mně to probudilo to, o čem chci psát dneska nejvíc.
Pozoruju jiné učitele. Jak o své výuce přemýšlí, mluví, jak ji prezentují oni a jak jejich žáci. Nebo rodiče. A vypozorovala jsem ledasco. Naprosto nejvíc záviděníhodné mi (nehledě na to jakou cestu si vybrali) přijde sebejistota nebo chcete-li přesvědčení, že to, co dělají, dělají dobře. Ve mně totiž vloni mezi hláskováním slova P-E-S, krokováním "Začni teď" a psaním horní kličky a dolního oblouku opravdu intenzivně zesílil pocit, který jsem v záchvěvech pociťovala i dřív (jen jsem pro něj neměla to správné slovo). Ale teď se to rozjelo naplno. To slovo, které označuje to, co mě sžíralo, olupovalo o šťastné chvíle, co mi ubíralo síly a bolelo mě někde vevnitř, to slovo bylo  
Picture
Přineslo to spoustu otázek. Opravdu víme, co je pro ně nějlepší? Opravdu se všichni musíme učit ve stejný čas to samé? Opravdu musí tohle a nesmí tamto? Opravdu jsou malí na to, aby si mohli říct, jak to chtějí oni? Jak nastavit ty správné hranice? Jak to zařídit, aby se do školy těšili a aby je bavilo se učit? Jak to udělat, aby to učení bylo smysluplné? Jak v nich neudusit touhu po poznání? Jak známkovat čtení? Proč známkovat počítání? Proč známkovat? Jak střídat vedení a řízení, aby nám to fungovalo? Jak připravit hodinu tak, aby otevírala příležitosti pro rozvoj každého ve třídě? Vadí, že to, co dělají, dělají pomalu? A bude to někdy lepší, když na ně nebudeme tlačit?
Spousta otázek, které se střídaly a předháněly v závislosti na všemožných okolnostech - absolvovaných školeních, nebohaté zpětné vazbě od rodičů, různých radách jiných učitelů (a ostatně i neučitelů), kteří vědí, jak na to, články a rozhovory v médiích, právě čtené knihy. Na jedné straně jsou tu desítky (stovky?) let v systému, který "funguje" (uvozovky jen pro toho, kdo je tam potřebuje). Na druhé straně nové výzkumy, změny výchovy a myšlení, technologie, zrychlení všeho a svět na dlani nebo v kapse. A někde mezi tím vlaju v prostoru já. A jsem z toho na větvi (podobně rozervale jako Michael Jackson v klipu k Earth song v čase kolem 4:20).
Picture
Slávek (ten, co všechno ví) mě obohatil výrokem "přistihnout děti při úspěchu". Přece jim chceme dát šanci, aby se TO VŠECHNO naučily. Jenže jak? Tím, že je necháme hledat? Že jim ukážeme variabilitu cest, které vedou k cíli? Že jim dáme víc času? Kolik času to je? Nebo máme chtít tu jednu cestu, kterou vybereme, v těch přesných krocích a čase, které se nám zdají správné? (Ostatně "taky jsme tím prošli a neublížilo nám to.") Aaaaaaa... A pak ta čísla, kterým říkáme známky. Kdo je nakonec ten, který je opravdu potřebuje? K čemu jsou? Nejde to dělat jinak? 
Jak to udělat, když známkovat nechci? A co když známkovat chci, ale nemůžu, protože mě to někde vevnitř nepustí? 

Oblast hodnocení mé zoufalství, myslím, dobře vykresluje. Zůstala jsem napůl cesty. Někde v bodě, kde cítím, že známkovat neumím?, ale nevím jak to udělat jinak. Abych mohla chodit domů v normálním čase a svobodná, že jsem svou dnešní práci dokončila. Vymýšlela jsem různé varianty vytváření zpětné vazby, u nichž jsem ve své nesystematičnosti dokázala vydržet jen chvíli, protože jsem se tavila a tavila. A pak mě zase sežvýkaly POCHYBY. 
​
Definitivně jsem padla ústy na zem. Ležela jsem v hlíně, padala na mě omítka, stěny a nakonec úplně všechno. Jestli čekáte pointu se šťastným koncem, můžu ji nabídnout, i když jinou, než se asi čeká. Nenašla jsem recept. Našla jsem oporu v lidech, které jsem měla kolem sebe, když mi to začalo přerůstat přes hlavu. To všechno. POCHYBY, mluvící špunti kteří vás nenechají vydechnout, historky on si začal i pláč nad zapomenutými bačkůrkami, nepovedenou horní kličkou nebo prostě proto, že je zrovna čtrvtek. ​Děkovala jsem jim osobně. Udělali toho pro mě moc, tihle mí "andělé". A pevně mě drželi nad vodou, když mě poprvé napadla ona fenomenální Svěrákova věta "Já už tady nejsem rád".
Picture
Svůj jedenáctý školní rok "za katedrou" (nezní to trochu jako "za katrem"?) jsem poprvé začala jako netřídní učitel. S rozvrhem druhostupňových kolegů přebíhám tu do třetí, tu do deváté třídy. Někdy tu změnu potřebujeme jako sůl. A sůl je nad zlato. POCHYBY nezmizely. Jsou tu se mnou. Učím se s nimi být. Mluvím o nich. Pozoruju učitele, když mluví o tom, jak to dělat správně. Jak to má být. Uvědomuju si tu spoustu otázek, která mi nad tím pořád vyskakuje. A někdy jim tu jistotu děsně závidím... ​

„Když o sobě pochybujete, nemůžete ze sebe vydat to nejlepší.
Když v sebe nevěříte vy, kdo jiný ve vás má věřit?“
​

Michael Jackson


​„Nikdy nepřestaň pochybovat.
Jakmile pochybnosti zmizí, znamená to, že jsi na své cestě ustrnula.“


​Paulo Coelho

1 Comment

Festival pedagogické inspirace 2017

11/18/2017

0 Comments

 
Začátky listopadových dní patřily přípravám na Festival pedagogické inspirace v Kunraticích. tradičně ho tu pořádala ZŠ Kunratice a o. p. s. Pomáháme školám k úspěchu. A my jsme letos měli to štěstí, že jsme mohli díky ředitelskému volnu vyrazit za sborovnu úplně všichni... 
Picture

#M. Dubec: ON SI ZAČAL...

Před: Vysoká očekávání, podporovaná recenzemi mnohých těch, kterých si vážím.

Akce: Nechala jsem se strhnout jeho energií a vtipem. Mělo to příběh, hlavu a patu, bylo to praktické, užitečné a konečně jsem si propojila informace z různých zdrojů, které do sebe najednou tak krásně zapadly. 

Po: Očekávání byla naplněna. Kladu si otázku, proč paní učitelky, které VĚDÍ, JAK SE TO MÁ DĚLAT, navštěvují semináře, kde se to my ostatní teprve učíme. :-)
Picture

#J. Hrbáčová, P. Loňková: VEJCE A JÁ

Před: Tiskneme, stříháme, v Ostravě plníme kufry knihami, které vezeme do Prahy. 

Akce: Před zahájením nám změnili místnost. Sestavujeme lavice, nefunguje Apple TV. Místo avizovaných 16 účastníků, což byl náš strop, jich máme 25. Stále přibývají. Někteří zjišťují, že se přihlásili jinam. Může za to změna místnosti. Nahazujeme alespoň počítač. Nepřihlášený pán vyzrazuje výsledek pokusu. Pak odchází. Wifi bojuje o život. Ale všechna ráno koupená vejce, Jiřka, knihy, překvapení, lapbooky a připravené zdroje to lámou. Dopadlo to výborně, jsem jen trochu v šoku. 

Po: "No jo, ony jsou ještě mladé, počkejme si za pár let." (Hanka Košťálová a Onřej Hausenblas při zjištění, že jsme ty 2 kufry knih přivezly z Ostravy.  
Picture

#J. Majerová, L. Mechúrová: FLOW
​A JEHO VLIV NA MYŠLENÍ A VNITŘNÍ MOTIVACI K UČENÍ

Před: "... Já jsem se na Vás přihlásila. Anotace zní moc zajímavě."
         "To je jasný, tam se hlásej samí takoví..."
         (Jedna z lektorek na setkání čtenářských škol v Táboře)
          Přicházím s očekáváním, že potkám lidi, plující na podobném obláčku. 

Akce: Přichází klid a duší se rozprostírá radost. Očekávání je naplněno hned v začátku. Obdivuji ostatní, když vyprávějí, kdy a při čem zažívají Flow. "Chtěl jsem už odmala pozorovat vesmír. Tak jsem si na to konečně začal nacházet čas." "V červenci jsem si řekla, že v zimě přeplavu řeku. A tak jsem ji přeplavala." Bylo to obláčkové, radostné, velmi poučné, povznášející, tiché a velké.

Po: V konverzaci nad tím, proč jsme obdrželi 3 příklady Flow u mužů a jen jeden u ženy, jsem musela všem vystrašeným genderově nevyváženým ženám popřát dostatek sebelásky, lásky a opravdových malých radostí. A taky jsem se hodně smála...
Picture

#D. Šťastná:
​EVROPOU KŘÍŽEM KRÁŽEM S MALOVANÝM ATLASEM

Před: Nevěděla jsem, který workshop si vybrat. Volím něco odpočinkového, když mě to nebude bavit, vždycky můžu utéct nebo jen pozorovat, co se děje kolem. Před workshopem svádím boj s nápadem přidat se ke kolegyni a změnit workshop. Ale to se nedělá. Nějak to zvládnu.

Akce: Perfektní start. 100 % příprava, jeden krok navazoval na druhý, nic mi nepřišlo zbytečné. Kniha Aleksandry a Daniela Mizielinských mě zaujala už před pár měsíci. Ale co s ní? A najednou to vidím. Krásné nápady, propojení s realitou. Tvořivé činnostní učení. Entuziasmus paní lektorky, která byla při své premiéře strhující. Uvědomuju si, jak ostatní podobně hltají ty zdánlivě obyčejné nápady. A kolik si toho z jedné dvojstrany v mapě pamatuju. Jsem nadšená. 
​
Po: Objednávám knihy do školní knihovny. Nechápu, jak jsem bez nich mohla doteď učit. Chci zase učit tolik milovanou vlastivědu. A mám radost, že všechny 4 workshopy včetně doplňkového programu a všech blízkých setkání mě zase někam posunuly. Skvělá organizace před, v akci i po. Bylo mi radostnou ctí...
Picture

Příště si to nenechte ujít.
Byla to událost, která ve mě bude ještě dlouho rezonovat.
​Stálo to za to, i s kufrem plným knih...

0 Comments

#iPadMoravka 2017 nejen s iPady

8/11/2017

0 Comments

 
Naše letošní letní škola proběhla od 7. do 10. srpna 2017 v Malé Morávce. Učitelé z Česka i Slovenska se tu sešli, aby rozvíjeli své dovednosti práce s iPadem. Cílili jsme ale ještě dál. Na to, jak obohacující může být sdílení, nebo na to, jak omezit "frontální přednes učebnicové pravdy". A dařilo se...
Picture
Práce učitele v hodině by neměla stavět jen na učebnici, ale i na technologiích. Práce učitele v hodině by neměla stavět jen na technologiích, ale také na rozvoji čtenářských dovedností, protože "každý učitel je učitelem čtení". Práce učitele v hodině by neměla stavět jen na využívání textů, ale na praktické práci žáků. Práce učitele v hodině by měla být upozaděna. V hodinách mají totiž pracovat hlavně žáci. I tohle všechno jsme se snažili našim účastníkům předat. Stavíme totiž na vlastních zkušenostech.
V několika posledních letech jsem se hodně věnovala zavádění technologií do výuky. Pohltilo mě to tak moc, až jsem se jednoho dne přistihla, že se sama sebe ptám "A jak do té hodiny dostat iPad?". A v tu chvíli jsem se musela zastavit. Technologie jsou skvělá věc, ale musíme je využívat s rozumem. A v téhle otázce nic rozumného nebylo. ​​
Pevně tedy doufám, že jsme si z letní školy (jejíž střípky jsme zejména na Twitteru sdíleli pod hashtagem #iPadMoravka) odvezli víc, než tipy na skvělé aplikace. Že budeme přemýšlet nad tím, kdy iPad využít a kdy ho nechat v kufru. Že dáme svým žákům prostor, aby si mohli vybrat cestu k cíli. Že nás bude zajímat, co o tématu, kterému se budeme věnovat, už vědí. Že jim nebudeme předkládat pravdy, ale budeme je provokovat, aby je sami objevovali. Že jim pomůžeme orientovat se ve virtuálním světě bezpečně a hlavně je necháme kriticky myslet. Že si vyhradíme prostor na reflexi i hodnocení jejich práce. A že když to bude efektivní, budeme umět najít cestu, v níž nám iPad dovolí mnohem víc než učebnice. 
Picture
Že takové cesty jsou a není jich málo jsme mohli vidět na čtvrteční minikonfrenci, která celou letní školu uzavírala. Jsem moc ráda, že jsem mohla být svědkem tolika nádherných nápadů, mnohé z nich jsem uložila do své "jablečné kanceláře" a dovolím se jimi inspirovat. A to je ten druhý důležitý rozměr celého našeho setkání. Učili jsme se sdílet. (Ke sdílení si dovolím doporučit knihy Austina Kleonse "Kraď jako umělec" a "Ukaž co děláš", z nichž pochází oba dva černé obrázky.) 
Picture
Teprve až se přestaneme bát sdílet, na čem právě pracujeme, překonáme vzdálenosti a budeme se ovlivňovat na dálku. Tak, jako se nám to dařilo na #iPadMoravka s iŠkolství.cz. Díky Vám za to, mám zase nad čím přemýšlet... 
​​​
Picture

Lektoři učí učitele pracovat s tablety - Události v regionech (Ostrava)

Tablety jako pomůcka při výuce dětí na základních ale i speciálních školách. Jak je správně a maximálně využít v hodinách, se teď učí šest desítek pedagogů z celého Česka i Slovenska v Jeseníkách. Zaváděním nových technologií do výuky se už několik let zabývají třeba odborníci z Ostravské univerzity.

0 Comments

#01 Chceš učit? Kup si křídu!

7/23/2017

1 Comment

 

1. díl seriálu "Školy jako ponožky"
​ku příležitosti 10. školního roku v roli praštěné učitelky. 

Do školství jsem plna nadšení a energie vstoupila na začátku školního roku 2008/09. Vlastně náhodou, jako záskok za spolužáka, který nasliboval a nakonec nenastoupil, jsem se ve svém 4. ročníku vysoké školy stala učitelkou na základní škole v Ostravě Porubě. 

První kontakt s realitou byl ošklivou ránou přes prsty. Na jedné z mnoha porad, které obvykle nebraly konce, zazněl pokyn "V pátek proběhne kontrola výzdoby tříd." Jako nezkušená jsem tedy napochodovala za vedením v naději, že mi ke splnění úkolu VYZDOBTE TŘÍDU budou poskytnuty nějaké pomůcky nebo finance. Údiv v očích paní zástupkyně mě tajně straší ještě teď. Poníženě jsem tedy po pracovní době nasedla do autobusu směr papírnictví a za poslední zbytky peněz z letní brigády jsem nakoupila magnety, špendlíky, krepáky, barevné papíry, kolíčky, provázky a spoustu dalšího materiálu. Vytvořit výzdobu z ničeho je totiž, to musí uznat i paní zástupkyně, kumšt, na který nás na VŠ nikdo nepřipravil. 

Aby i neučitelé byli v obraze, klasická sada, kterou jsme na začátku roku "nafasovali", čítala jedno balení bílých a barevných kříd, houbu a hadr na tabuli. Bylo-li vedení vstřícné, někdy i červenou propisku. Taky možnost omezeného počtu černobílých kopií a šlus. (Na jedné škole s jistou nadsázkou padlo: "Když budeš hodná, dostaneš kazeťák." I o ten se někdy strhne bitka.) Není to mnoho. A je to vlastně celkem ponižující...
Picture
Dnes znám spoustu dalších učitelů, kteří část své výplaty zpátky investují do své třídy. Kupujeme si knihy, laminovací folie, drukové kapsy, eurofolie, šanony a spoustu dalších nejen kancelářských potřeb. Někteří investují ještě víc a pořídili si vlastní tiskárnu, řezačku, laminovačku a všemožná další udělátka. Z vlastních úspor, z lásky ke své práci. 

Bylo by krásné, kdyby z vedení zněla slova jako: "Tolik nových kartiček pro děti? To je obdivuhodné. Nepotřebujete další folie?" Ale realita je jiná. Školy šetří kde mohou, a tak bláznivé učitelky tajně tisknou barevné stránky u manžela v práci, o prázdné papíry žadoní u rodičů svých žáků a po známých sbírají nepotřebné kancelářské vybavení.

Zatím totiž ještě nikdo nepřišel s tím, že těm, kteří mají našim dětem pomáhat v přípravě na budoucnost, dá všechno, co ke své práci budou potřebovat. A nebo aspoň ty barevné kopie a pět balíků kvalitních laminovacích folií. Nebo ano? :-)
1 Comment

Škola v Cloudu - záblesky vzdělávání budoucnosti

7/22/2017

0 Comments

 
Zhruba uprostřed prázdnin jsem se usadila někam uprostřed ostravského festivalového nadšení, uprostřed klimatizované haly Gong. V podstatě netušíc, co se bude dít. Nadcházející přednáška se jmenovala "ŠKOLA V CLOUDU". Zbytky sil jsem vyhodnotila, že se to bude týkat vzdělávání, tak jsem se vypravila užít si trochu festivalového ticha. A stálo to za to...
Picture
​Sugata Mitra je indický profesor vzdělávacích technologií na School of Education, Communication and Language Sciences. Fyzik, vědec, nadšenec pro učení. A to, o čem na své přednášce mluvil, mě zasáhlo někde moc hluboko. Byla by škoda si to nechat pro sebe..
Picture
Picture
Vyslechli jsme příběh, který nazývají "The Hole in the Wall". Příběh o díře ve zdi, počítači s internetem a dětech ze slamu, které se samy od sebe naučily s ním pracovat. Protože jsou na webu dostupné TED talks, nemá smysl popisovat detaily. Rozhodně si tím zkuste proložit den, je to pecka. 

Sugata Mitra: Build a School in the Cloud

Onstage at TED2013, Sugata Mitra makes his bold TED Prize wish: Help me design the School in the Cloud, a learning lab in India, where children can explore and learn from each other -- using resources and mentoring from the cloud. Hear his inspiring vision for Self Organized Learning Environments.

Sdílím několik poznámek, které jsem si během celého povídání stačila zaznamenat. Bylo to vážně zajímavé vyprávění, které provokuje k zamyšlení. Zkuste to...
0 Comments

Učitelský summit, myš a ta, co ji nevzali na JAMU...

4/8/2017

3 Comments

 

​Těšila se, letos trochu jinak než v minulých letech. Objala staré známé a potřásla několika milýma rukama. Vzpomněla si, jak před lety v Brně, na setkání učitelů, kteří používají iPad, neznala vůbec nikoho z nich. Jak se na ni tehdy někteří usmívali. A jak se letos usmívali úplně stejně. Jak je krásné se do té stejně "potrefené" komunity vracet. 

Valná většina toho, co na ni letos na Učitelském summitu na International School of Prague dýchlo, nebyly po letech aplikace. A je to dobře. Ono je to ve výsledku jedno, v čem se tvoří. Hlavně že se tvoří, že je to efektivní, že nás to tvaruje, posouvá k cíli a že nás to baví. Letos to bylo o nápadech. O příbězích. A o konkrétních lidech. O učitelích a jejich dětech. O tom, co se daří, jaké slepé uličky na nás mohou číhat. 

To nové, co summit letos nabídl, byla hodina plná inspirace. Bylo moc fajn si ji prožít. Podívat se pod ruce lidem, kteří napříč republikou (vlastně republikami - to zdraví slovenské kolegy) učí "jinak". Tady ale nejde o iPady. Nejde o technologie. Jde o filozofii. A ta se nám pod rukama konečně začíná kolektivně proměňovat. Jak pravil Miro Alexovič: "Dítě je partner." Uvědomila si, že to tak má čím dál víc učitelů z jejího (ať už reálného či virtuálního) okolí. A na tváři se jí objevil úsměv. 

Ani většina odpoledních workshopů ji nezklamala. Žádné: "klikněte sem" a "kliknete tam". 
Konečně se zřetelně vynořuje to, k čemu si ona sama během několika posledních let díky mnoha inspirativním lidem a knihám pomalu dochází. Aby ta práce měla smysl a směřovala k vytyčenému cíli, otázka totiž nezní "Jak bych mohl tuhle aplikaci využít?". Otázka zní "Co by mi mohlo pomoct, abych se k tomu cíli dostal efektivněji?". Pokud je to iPad, je skvělé, když ho máte po ruce. A pokud to iPad není, je skvělé, když ho necháte ležet v kufru nebo s ním jen zaznamenáte to, co se událo bez zásahu technologií. 

Možná to cítíte stejně jako ona. Možná vůbec není potřeba jim určovat, které nástroje mají využít. Možná je jen dobré jim pomoct se vyznat v tom "kde jsou, kam směřují a co potřebují k tomu, aby toho mohli dosáhnout". Možná s učebnicemi, možná bez nich. S knihami nebo s dalšími inspirativními lidmi. V tematických projektech, které nerespektují hranice času ani toho, čemu legračně říkáme "předměty". 

Je to už dost dávno, co naposledy stála před sálem plným lidí. A tohle všechno se jí honilo v hlavě. Že se začíná něco měnit a že je to kolektivní. V několika vteřinách jí proběhly hlavou nové školy a systémy, které vznikají na popud těch, kteří už nechtějí své děti posílat do stejné školy, kterou sami zažili. Těch, kteří vědí, že tak, jak jsme to dělali doteď, to už nepůjde... 

Nadechla se. 

A kdyby chtěl kdokoliv z Vás přeletět Atlantik nebo udělat něco podobně nemožného...
Picture
3 Comments

Kdo hodí kamenem? 

3/25/2017

0 Comments

 
Za poslední dobu jim do třídy naběhlo na všelijaká pozorování hned několik vetřeleckých dospěláků. Z různých důvodů tak mezi sebe přivítali učitele i neučitele, kteří mohli pozorovat, jak to u nich ve třídě chodí, na co jsou zvyklí a jak probíhá jejich učení i společný den. Z reflexí, kterými spolu s vetřelci - návštěvníky následně u-čitelka prošla, vyvstalo jedno zajímavé téma...
"Udivilo mě, že se ta holčička během hodiny zvedla a klidně si šla vyhodit papírek do koše," pravil jeden z hostů. "A co má jako znamenat ten plyšák, když jdou na záchod? A jakto, že se Vás vůbec neptají, jestli na ten záchod smí?" zeptal se host druhý. Zarazila se. Co je na tom přesně divného? A pak jí to došlo. ANARCHIE!
Picture
Skáčou po lavicích, běhají po chodbách, vzduchem létají lahve, lepidla, někdy i nůžky. Hýkají a křičí. Kopou do zdi, rozbíjejí vybavení a ničí pomůcky. Ucpali záchod, rozbili topení, v mrazech rozlévali vodu po chodníku. Třese se před nimi kdejaká klávesnice, obsah jejich vlastního pouzdra a možná i některý z učitelů. Dělají si co chtějí, na záchod chodí bez dovolení, pijí v hodině, někdy dokonce nepracují s ostatními. Jeden z hostů vidí tuhle malou armádu jako obrovskou psychickou převahu a prchá dřív, než se vůbec stačí rozkoukat. Takhle je rozhodně možné je vidět. NEMAJÍ ŘÁD, NEŘÁDI!
Picture
Pojďme si ale rozkrýt karty. Je jich 32, dříve 2 samostatné třídy, které se sloučily v jednu. Pro některé je ONA už šestou učitelkou, kterou za své působení na
1. stupni mají. Různé osobnosti, různé diagnózy, různé příběhy. Výborní sportovci. Snílci s nespoutanou kreativitou. Vítězové matematických olympiád. Čtenáři, recitátoři, tanečníci, hudebníci, výtvarníci. 
​
Dokáží spolupracovat a vzájemně se podpořit. Zvládají změny (na ty je ONA odborník), jsou flexibilní. Pracují přesčas (nějaký zvonek už nás dávno neovládá jak dřív). Pracují samostatně, vyhledávají informace, pracují s PC i s tablety. Pravidelně prezentují svou práci. Staví se před ostatní a předávají, co se dozvěděli. Očekávají zpětnou vazbu a taky ji umí podat druhému. Objektivně, kriticky, ale nezraňujícím způsobem. Umí říct, co se jim líbí a co ne. Co na druhých oceňují a co by jim doporučili k vylepšení. I TOHLE JSOU ONI.

Ani ONA (a zřejmě ani nikdo z Vás) nechodí klepat na ředitelnu,  jestli jí vedení dovolí, aby si zašla na toaletu. Když se chce napít, udělá to. Když jí na lavici překáží papírek, taky ho během hodiny zanese do koše. Dokonce svačí v hodině! (Smí se tohle vůbec říkat? Třicet párů očí sleduje, jak do sebe ONA, která má být vzorem, tlačí termix!) A někdy si i čte. Stejně tak oni. Když mají žízeň, vytáhnou z aktovky pití. Když jim něco překáží, zajdou s tím do koše. Když potřebují na záchod, položí na své místo malou plyšovou opici (pojmenovali ji Windows). Odejdou, když potřebují, ale ONA přesně ví, kdo je pryč. Plyšová opice je jen jedna, což zároveň zaručuje, že odejít může jen jeden. A NE, nezneužívají to. Tedy aspoň nijak okatě. To slovo je AUTONOMIE.
Namítnete, že něco takového je ve státních školách nemožné. A máte pravdu. Visí nad nimi různé více i méně důležité řády i neřády. V tom domě, kde se potkávají, pořád drnčí zvonek, kteří křičí: "Teď se učte!" a za chvíli "Teď se neučte.","Teď musíte počítat!" "Teď přestaňte počítat, musíte zpívat."

​V tom domě, kde se potkávají, platí spousta pravidel, na kterých nemohou nic měnit a která jim nejsou vlastní. Ale taky ta, která si sami vymysleli. 
"Vždyť se podle nich nechovají! Je to k ničemu." NENÍ. Většina to zvládá. 
Picture
A ano, vždycky je někdo, kdo jede na hraniční čáře. A často tu čáru někdo přeskočí. Někdy vědomě, někdy si prostě jen nemůže pomoct. NEJDE TO!

A teď MY...

Kdo z nás dodržuje pravidla, která tu platí?
​
Kdo z nás jezdí POKAŽDÉ devadesát tam, kde je široká rovná cesta, když spěchá?
(I oni běhají na chodbě.)
Kdo NIKDY nebrouzdá internetem v pracovní době?
(I oni si čtou pod lavicí.)
Kdo si NIKDY nedomlouvá návštěvu lékaře na dopoledne, když může i po práci?
(I oni chodí na záchod v hodině.)
Kdo NĚKDY bez dovolení nadřízených uvaří kávu sobě i kolegům a proplká o něco víc minut, než je dovoleno?
(I oni po zvonění dojídají sendviče, které jim máma ráno ve spěchu, ale s láskou, sbalila do tašky.)

A kdo z nás teď HODÍ KAMENEM?

Picture
Až JI, u-čitelku, vyhodí (to za ten termix), zase si půjde hledat práci. Udělala to už teď. Budete se divit, ale nic podobného jako "absolutní poslušnost, ticho při výkonu práce nebo zákaz svobody pohybu" na ni Google nevybalil. Tak Vám nevím...
0 Comments

#eduStankov aneb Opozice vlastní makovice

2/22/2017

1 Comment

 
Jedna lupla prášek na bolení hlavy, dvě si šly lehnout a zbylí otrlí se s kávou v ruce snažili dožít konce. Vypadá to jako katastrofický scénář nočního sledování záznamu z Poslanecké sněmovny. To se ale pletete. To se jen pár desítek učitelů sešlo na opravdu velmi vydařené vzdělávací akci #eduStankov 2017 v ZŠ Staňkov v Plzeňském kraji. A píšu-li "velmi vydařené", tentokrát to není ironie.
Picture
Mezi jednotlivé workshopy jsme během příprav poctivě vnořili dostatečně dlouhé coffee breaky. Za zásoby kávy a mléka (mléka zejména) by se nemuseli stydět ani v té sněmovně. Lektoři byli usměvaví, účastníky prováděli poutavě a nešetřili na zadávání praktických úkolů. Všechno svištělo na téměř profesionální úrovni. Přesto se mezi účastníky vkradla únava. (Počtěte si, co ve Staňkově zažila Jitka Rambousková.)
Picture
"Mám hlavu jak pátrací balón," pravila jedna paní učitelka kolem třetí hodiny odpoledne. "Bylo to super, ale je toho hrozně moc." "Úplně mě rozbolela hlava." Svírajíc v ruce růžovou piluli na bolest, zabředla jsem v hovor s hlavním pořadatelem celého setkání Milanem Khasem. "Spousta báječných nápadů, ale já už nemůžu. Jsem úplně hotová." Milan se usmál a povídá: "Ve tři jim normálně končí odpoledka."
Musela jsem se zarazit. Začali jsme v devět ráno. Dva bloky, oběd, dva bloky. Po tom třetím jsme začali odpadávat, a to jsme se topili v zásobách kofeinu. Jak tohle všechno zvládají děti? Až se někdy zase ocitnete na školení, pozorujte, co s Vámi dělá dlouhodobé sezení a vstřebávání informací. Jak zvládáte koncentrovaně poslouchat lektora? A jak se lektor chová, když si všimne, že jste se na pár chvil zasněně dívali z okna?

Určitě není od věci vyzkoušet si jednou za čas obrácenou roli. Stát se z učitele studentem a vnímat, kam až sahá náš vlastní potenciál. Jak to všechno zvládá naše tělo. Jaké pozice si pro dlouhodobější práci a koncentraci vybíráme. A jak to dělají oni, že do sebe nelupou pilule ani kafe a zvládnou alespoň předstírat, že jsou s námi v jedné místnosti...?

Zajímavé a inspirativní materiály z celé staňkovské vzdělávací akce nejen pro učitele najdete na webu http://edustankov.weebly.com. Zajímavé a inspirativní lidi z celé republiky pak najdete nejen ve Staňkově, ale například i v Google Edu komunitách, tzv. "GEG". Jednou z nich, významně se podílející na přípravě celého setkání ve Staňkově, je i GEG Učte s námi. Kdybyste se chtěli přidat a rozjímat nad vzděláváním třeba na FB, zkuste to ve skupině Ta učí tak a ten zas takhle. Budeme se těšit. :-)
1 Comment
<<Previous
    DALŠÍ PŘÍSPĚVKY

    Nabídněte si 

    z kategorií níže, třeba si budeme blíže... :-)

    Kategorie

    All
    #Aktivity
    #Angličtina
    #Čtení
    #Organizace
    #Příroda
    #Psaní

    RSS Feed

Powered by Create your own unique website with customizable templates.
  • Úvod
  • Čitelka
    • NÁPADY >
      • #Čtení #Radost #iPady
      • TableTy
      • o tabletech
    • PANČELČINO
    • Odkazy
  • LEKCE
  • LAPBOOKY
  • KONTAKT